Chodský víkend - Dny první ...

Čas uběhl neuvěřitelně rychle a opět po roce je tu Chodský víkend s náčelníkem Pepou a paní pobočníkovou Martinou :) Tentokrát v Lednicko-valtickém areálu na jihomoravské Pálavě. Těším se nesmírně!

3.7. dopoledne vyrážíme zcela určitě jako nejsevernější účastníci směr Praha a po D1 dohopsáme kolem třetí hodiny odpoledne do Autokempu Apollo u Lednice. Z našich severních 19-ti stupňů jsme se přesunuli do jižních 29-ti :o Rozlehlý kemp je jedna nádherná botanická zahrada s chatkami rozsetými mezi vzrostlými okrasnými a ovocnými stromy, s posekanými zelenými travnatými plochami pro stany a úžasným rybníčkem v jeho středu.

Zatím je tu poloprázdno a v naší skupině chatek jsme sami, brzy ale potkáváme pražskou partu s choďáčky, elegantní fleticí Laurou a letos novou huskounkou Jess, je tu smečka z Melechovské stráně, za chvíli se mezi chatkami mihne "vybělený choďák" nebo-li švýcarská ovčanda Mája, nechybí vořešice Vořech a navečer přijíždí i Fleur s páníčky - bezva, to už jsme skoro celá loňská česko-sasko-švýcarská smečka :)

V kempu je ale také spousta nových českých i moravských choďáčků, se kterými se seznamujeme na tradičním večerním briefingu. Ten se koná přímo u okrasného rybníčku, což je sice velice romantické, ale útočí na nás mraky zdejších komárů. Naštěstí jsme vyzbrojeni repelenty, které se pak stanou naší povinnou každodenní výbavou, ale stejně jsme nakonec všichni pěkně poďobaní. Večer usínáme za doprovodu cimbálovky, takže "U muziky su já chlap" mám v hlavě ještě teď :))

4.7. Pálava, Mikulov - 13 km

Letos je nás početná cca 50-ti člená skupina, takže čtvrteční ráno tvoříme už slušnou kolonu. Míříme k Pavlovským vrchům a na kraji obce Klentnice zaplníme pánovi v kiosku téměř celé parkoviště :o Čeká nás dominanta Pálavy zřícenina Dívčí hrad, ale než k ní dojdeme, tak si na začátek Chodského víkendu v horkém počasí a členitém terénu trochu "hrábneme" :) Vnoříme se do porostu naučné stezky a místy zarostlou cestičkou houpající se nahoru a dolů po úbočí nad Věstonicemi se kocháme nádhernými výhledy, až dofuníme do stínu skalní rokle.

Dáváme pauzu a psiska marně hledají vodu. Po členitém úseku se vynoříme na louce pod vápencovými skalami, kde se nás část odpojuje. Krajinou jak z Divokého západu pokračujeme v lesním chládku, kde není radno se zastavovat, protože hejna "krvesajů" okamžitě útočí, až ke zřícenině. Když se trochu vzpamatujeme ve stínu zbytků hradních zdí, jdeme si užít výhled, který nemá chybu! Bílé kostelíky uprostřed oranžových střech vesniček, obrovská plocha novomlýnské nádrže, pole a vinice ...

Zpáteční cesta nás vede po úzkých stezkách klikatících se lesy a loukami s koberci bílých kopretin mezi typickými vápencovými skalami. Na parkovišti se vrháme na zmrzlinu a dokupujeme zásoby vody.

Po pauze nasedneme do rozpálených aut a přesouváme se do Mikulova. Na Svatý kopeček nevystoupáme poutní cestou z města, ale přijdeme k němu z jeho zadní části. Na dojmu z tohoto magického místa to ale vůbec neubírá, protože výhled, který se před námi otevírá je dechberoucí. Příjemně tu fouká, takže kochat se a rozjímat by se dalo dlouho. Trochu se zapotíme a zasmějeme při společném focení nás i psisek a začínáme sestupovat poutní cestou po kluzkých kamenech do města. Azurové nebe a pálící slunce nad hlavou, bílé zdi kapliček, vůně borovic - mám pocit, že jsme mnohem jižněji, než "jen" na Moravě. 

Rozpálenými uličkami Mikulova se naše prořídlé řady dotáhnou do zámeckého parku, kde potrápíme psy, když se usadíme kolem fontány a nepustíme je do lákavé vody. Zámek je krásný, ale už je dávno po poledni a naše žaludky se ozývají, rozcházíme se tedy hledat volné hospůdky. Nám se podaří usadit ve stínu dvora jedné z restaurací a pod pergolou porostlou jak jinak než vinnou révou pookřáváme. Času nicméně není nazbyt, protože nám zbývají sotva 3 hodiny do večerní degustace ve vinném sklepě přímo v našem kempu.

Večer musí psisko zůstat v chatce. Je horko, takže okno necháváme dokořán a chvíli čekáme, jestli se z něj Kazi nebude soukat ven. Ten ale ani neprotestuje, že s námi nejde a evidentně je rád, že si může konečně chvíli v klidu pospat. Ochutnávka ve sklípku byla zajímavá, ale moc jsem si ji neužila. Z náročného celodenního výletování jsem si přivezla bolest hlavy, která se s každou skleničkou vína stupňovala, takže jsem do konce nevydržela a musela na vzduch. Ale těžká sladká pálavská vína byla výborná :)