10. Andyho memoriál - Kuňka

Jubilejní 10-tá Kuňka, naše pátá, po neuvěřitelných čtyřech letech kdy jsme tu byli naposledy! A kdyby mi o ní neřekli chlapi na výletě, nejspíš by mi utekla ...

Načasování na svátek uprostřed týdne mi nevadilo, počasí na konec října pěkné i bez sluníčka, nebyl tedy důvod, proč s psiskem na tuhle naši oblíbenou akci nevyrazit. Vyjela jsem s bohatou časovou rezervou o sedmé ranní, takže na parkovišti pod hradem jsme v devět ráno byli první, kromě jakéhosi běžeckého závodu, jehož start a cíl se tu právě chystal. A hned jsem si musela jít vyfotit ovce a ostatní rohatinu v ohradách pod parkovištěm, protože jsou všichni prostě kouzelní! Třeba jako tenhle blonďák s úžasnými rohy, který mě okouzlil na první pohled :)

Jen jsem při focení šílela z psiska, které víc než ze zvířátek bylo naprosto v rauši z navoněné trávy kolem ohrad, ve které se s chutí válelo. Vrátili jsme se na parkoviště, dali sváču a vyhlíželi známé tváře, protože třeba obě Verči už jsem neviděla ani nepamatuju a taky Kaziho "mámu" Lenku, se kterou jsem se viděla naposledy před třemi roky. Nesešlo se nás zase tolik, kolik jsem čekala, ale nevadí, lidi i psiska pohodoví a kolem desáté jsme vyrazili ke hradu, bez listí už nezvykle odhalenému ...

Po tradičním společném focení jsme sešli na louky pod hradem, kde jsme chlupáče vypustili a pokračovali krásnou procházkou ...

kolem koníků ...

se zastávkami na jídlo pro nás a vyblbnutí pro psiska ...

Já s Lenkou a jejími třemi chodskými holkami jsme se celou cestu táhly "na chvostě" a povídaly a povídaly, až Verča výstižně prohlásila, že je to dneska nějaké ucourané :))) Ke konci cesty se nás už couralo víc, protože děcka začaly bolet nohy ...

Moc se mi líbila letošní trasa, pro procházku se psy ideální a bylo na co se dívat ...

Když jsme dorazili na parkoviště, byla už většina pryč, my jsme si ale ještě v příjemné společnosti zašli na pozdní oběd. Lenka si pak ještě dosytosti užila Kazika a já jsem moc ráda, že mohla zase vidět jednoho ze svých odchovanců. Nerady jsme se rozloučily a já vyrazila s unaveným psiskem na zpáteční cestu tím ospalým podzimním pozdním odpolednem ... myslím, že si začínám rozumět s tím Hradcem směrem od Pardubic, už jsem se otáčela jen na jedné křižovatce :o

Tak taková byla letošní a prý poslední Kuňka ... co se dá dělat, já chápu všechny pořadatele čehokoli, když už si řeknou dost ... dík tedy Verče Feiglové za pořádání téhle fajn akce, za další příjemně strávený den a třeba někdy někde zase se všemi ... :)

Fotky