4. Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím

Každý rok jsem rozhodnutá dát si další ročník pauzu a přitom začátkem roku začnu "nenápadně" sledovat stránky nymburské ZKO , jestli se na nich objeví další ročník Dogtrekkingových hrátek a jsme mezi prvními přihlášenými :)))

Výběrem trasy "Výlet 23,6 km" jsme se letos zařadili jak jinak než do nejobsazenější kategorie, takže pohled na startovní listinu nedává šance na jakékoliv slušné umístění :o No nic, naši "chvilku slávy" jsme si užili na loňském Pojizeří, pojmeme tedy letošní ročník jako příjemnou procházku, ostatně jak jinak :)))

Přijíždíme na již známé místo startu Říční lázně Jizerka a teploměr ukazuje 2,5 stupně. Máme obavu, jestli jsme nezvolili příliš lehké oblečení a přitom netušíme, že nám ve výbavě chybí kraťasy :o Letošní ročník připomíná sraz lousiánských leopardích psů, ale choďáčků je také dost. Kazik baví okolí svou pološílenou směsicí nadšení z akce a obavy, aby se mu nikdo z nás neztratil, a téměř neustále píská. Startujeme za více než hodinu, má tedy dost času, aby se "uklidnil" :))) Dokýšovic smečka nemohla dorazit, vyrážíme tedy se smečkou lousiánky Keri.

Šlape se dobře, takže za chvíli jsme ve Staré Boleslavi. Projdeme městem a počasí, které se rozhodlo nás po posledním treku odměnit azurově modrou oblohou, přestává být pro nás ideální. Kazi má po zimě veškerou podsadu a vedle čuvačů je mezi psy možná nejhuňatější medvídek. Dáváme krátkou pauzu a Keri s paničkou mezitím nasadí tempo, kterému už nestačíme, pokračujeme tedy sami. V lese je chládek, ale na prašných otevřených polňačkách postupně odkládáme oblečení.

Dotáhneme se do obce Hlavenec a i přes vedro si bez váhání jdeme pro nepovinný, ale prémiový čas k monumentálnímu baroknímu pomníku. Dojem trochu kazí nová zástavba v jeho těsné blízkosti, ale jinak místo rozhodně stojí za zastávku. Dlouho se nezdržíme, slunce praží, tak pokračujeme dál.

Stoupáme vesnicí k jejímu nejvyššímu bodu - teplota kolem 20-ti stupňů budí dojem srpnového prázdninového dne, nebýt sněženek v trávě a stromů bez listí. Příjemnou lesní cestou dojdeme k právě přestavovanému motorestu u Čtyř Kamenů, Kazik loví myši při okrajích cest, přestávám ho tedy litovat, protože energie má zjevně stále ještě dost. Přejdeme dálniční most a opět lesem pokračujeme do Skorkova a Podbrah. Po rozehřáté silnici procházíme Podbrahy a kvůli Kazikovi uděláme krátkou osvěžující odbočku k Jizeře. Koryto řeky je plné a proud pěkně silný.

Chatovou osadou v lesích kolem břehu Jizery konečně docházíme do cíle. Dvě chybějící odpovědi v testu nám přičtou 20 minut času navíc, končíme tedy opět v druhé polovině výsledkové listiny :o No, zase mám celý rok na přemýšlení nad naší účastí na dalším ročníku, protože pár věcí mi na téhle akci trochu vadí ... ale stejně na té startovce zase budeme :))))