Bludná Psice na Jizerkách - 1. část - K1-K4

Opět po dvou letech, opět v Jizerkách, stejný pořadatelský tým, jen já si v kufru vezu jiného psa ...

Tuhle akci jsem si chvíli rozmýšlela, long 130 km v horách, byť s regulérní možností zkrácení na více kratších tras, už mi přišel přece jen trochu přes čáru pro lidi i pro psí tlapy, ale nakonec jsem se rozhodla alespoň pro mid, když už to máme tak blízko. Parťák Pepa bohužel dorazit nemohl, takže jsem byla smířená s tím, že se tím holt promotám sama. O to větší pro mě bylo překvapení a radost, když se na startovce objevili choďáčkáři Honza s Fairinkou, Vašek s Bártíkem a Dědééék!!! s Flagínkou, protože to znamená, že mě do toho cíle dotáhnou a nebudu tak bloudit po Jizerkách ještě v pondělí. Základna je na pro nás opačné straně hor, nádherné, ale mnohem strmější a drsnější. Začátkem dubna dává pořadatel Honza Prášil na web první schéma trasy a MID, to je 2080 m stoupání na 42 kilometrech a terén "kopce a krpály" :o

Čtvrtek 7.5 - Pátek 8.5. - Kazi je v klidovém režimu po očkování, což není ideální, ale věřím, že to zvládneme. Jenže ve středu odpoledne má zažívací a trávící problémy takového rázu, že brát ho v takovém stavu na těžkých 42 km v tahu s pitím z potoků a louží prostě nelze. Doma ale sedět nebudu a jsem rozhodnutá jít s chlapama alespoň sama, bez psa. Nebude to špatné ... budu mít větší klid na focení ... no prostě bez chodského parťáka to nebude ten správný zážitek! Mám nápad, který se díky Pepovi a Martině mění na akci blesk, takže v pátek navečer odjíždí jejich Cony z Melechovské stráně na víkend k nám do hor. Koňásek rozpráší veškeré moje obavy, jestli se mnou vůbec bude chtít odjet, bez rozmýšlení nastoupí do kufru, "zamává tátovi s mámou" a na celou cestu zalehne, až si říkám, jestli tam toho psa vůbec mám. Kazíšek zírá, koho jsem mu přivezla a dokonce si spolu i zablbnou, jenže Cony je u nás brzy jako doma a drží ho pěkně zkrátka. Bez problému nocuje v kotci na který je zvyklá, přesto já noc jako vždycky před akcí spíš probdím než prospím. No, víkend to bude vpravdě náročný :o

Sobota 9.5. - vstávám kupodivu v pohodě před čtvrtou hodinou ranní. Beru obě psiska ven, což je celkem mazec, protože nejsem zvyklá venčit dva psy, stíhám se nasnídat, popadnu baťoh, výbavu pro psa, náhradní oblečení pro návrat do kempu, protože předpověď počasí je jak jinak než tradičně deštivá a s těžkým srdcem opouštím Kazíška, který svým psím způsobem brečí a naprosto nechápe, jak můžu odjíždět s baťohem a cizím psem! Pokouším se nastavit si trekové hole na které jsem se dívala všechny předchozí dny s tím, že bych si je měla upravit už před cestou a peru se s nimi skoro do půl šesté, kdy už musíme bezpodmínečně vyrazit! Chceme s bandou vystartovat hned v sedm ráno a mě čeká celkem šílená minimálně hodinová cesta, sice po zaplaťpánbůh už týden otevřené silnici kolem soušské přehrady, přesto přes dvě objížďky, tři semafory a rozkopané Hejnice.

Brzkou ranní hodinou s nulovým provozem na to můžu naštěstí trochu šlápnout, takže jsme v kempu včas. Dám si prozíravě druhou snídani, navléknu dvě vrstvy, protože jen na tričko s krátkým to bohužel není a dá se čekat, že za chvíli bude nejspíš pršet. Vytáhnu z kufru podřimujícího Koňáska a ačkoli bych taky nějak spala, je tu start a vyrážíme všichni spolu v jeden čas pár minut po sedmé. Na startu ještě pro mě důležitý moment, na který jsem se celou dobu nesmírně těšila - mapu totiž strčím do baťohu a vím, že s "něco mezi" kartografem Honzíkem ji celou cestu nemusíme vytáhnout, NÁDHERA :) S Luckou "Dědkovou", která šlape s přítelem a Brejkínkou nezávodně je nás nakonec pět choďáčkářů. Povídáme si s Dědkem, se kterým jsem se neviděla od loňského Pojizeří a už se samozřejmě směju, protože perlí jako vždycky! :)))

Začíná poprchávat. Urazíme 2,5 km kolem už krásné krajiny po břehu Černého potoka a odbočkou k vodopádu začíná zdejší typická náročná kamenitá cesta. Přesně v momentě, kdy dorazíme k první kontrole u vodopádu (K1-3,2km), spustí se déšť, takže mám záda mokrá dřív než stihnu vytáhnout pláštěnku na baťoh a bundu pro sebe. Bezva, hezky to začíná, ale nenecháme si zkazit náladu a poskakujeme po mokrých kluzkých kamenech kilometr a půl zpět k rozcestí u Liščí chaty a dál směr Bílý Potok. Prší, v pláštěnce se ale pařit a omezovat nehodlám a naštěstí je celkem teplo ... alespoň mi to tak připadá dokud jsem ještě relativně suchá :o Honzíkův chytrý telefon tvrdí, že pršet bude maximálně hodinu ... no, bylo to na další tři hodiny :o

Projdeme Bílým Potokem a z poměrně dlouhého úseku po silnici konečně odbočíme na lesní cestu a před námi je potok s velkým balvanem uprostřed. Necháváme psiska napít, samozřejmě fotím a netuším, že přes potok musíme přejít. Koňas s Bártíkem si propletou vodítka a už přeskakují na druhou stranu, což já s foťákem a s holemi v ruce absolutně nestíhám, takže na balvanu předvedu podle Dědka dokonalé "Labutí jezero", ze kterého nicméně vybalancuji suchou nohou :o Kontrola K2 (9,1km) u Sedmitrámového mostu, dáme krátkou pauzičku na svačinu a po silnici vyrážíme dál. V botách mám sucho, i kalhoty zatím zvládají, ale od pasu nahoru jsem už mokrá včetně vlasů, ze kterých mi stéká voda za krk a je mi nepříjemná zima. Dědek nasadí nevídané tempo, kterého se chytám, snažím se rychlým tempem zahřát a procházím si krizí první třetiny trati s rozhodnutím, že "na druhé kolo se můžu vykašlat!"  

Ze silnice po zelené značce úsek k Předělu při kterém mám pocit, že stoupáme po sjezdovce! Chlapi mi trochu utekli, tak se s Koňáskem táhneme samy. Psina je zlatá, krásně táhne, cizí psy neřeší, čmuchá si a jde se nám spolu hezky. V přístřešku na Předělu dáme svačinu a protože Cony je při zastavení pěkně hlídací na psy - ne, s ní se opravdu nemusím obávat, že by mi cizí pes něco ukradl :o - uvazuji ji na "samotku", kde jí dělá společnost mladý ČSV-čkový krasavec. Zatímco doplňujeme kalorie přestává pršet, obloha před námi se barví do azurova a já se strašně těším na slunce, které nás za chvíli začne sušit. Optimisticky vyrážíme na cestu, která pro mě byla asi nejkrásnějším úsekem treku ... díky dechberoucím výhledům, modrému nebi nad hlavou a nepopsatelnému pocitu svobody a volnosti v tom rozlehlém prostoru kolem nás ...

Z rozcestí Pod Klínovým vrchem si odskočíme ke kontrole K3 u skalního vrcholu Paličníku (14,1km), kde nás čeká nádherný výhled a už za sluníčka rázujeme k rozcestí Na Písčinách a pomalu se blížíme k výstupu na Smrk. Cest na vrchol je několik, my budeme stoupat úsekem zvaným Nebeský žebřík, dlouhým "pouhý" jeden kilometr, ale strmým tak, že opravdu připomíná výstup do nebe ...

Zlatíčko Koňásek neúnavně táhne i přes slunce peroucí jí do černého kožichu a přesně ve 12 hodin v poledne spolu zdoláváme nejvyšší vrchol české části Jizerských hor ve výšce 1124 m ...

pokračování K4 až ...