Bludná Psice na Jizerkách - část druhá

Stojíme na rozcestí na 20-tém kilometru trasy, mokré a špinavé v dešti, mlze a studeném větru. Právě jsme se rozhodly nepokračovat dalších 70 km a přemýšlíme co dál. Nejsem daleko od rozhodnutí tohle martýrium ukončit, ale úplně vzdát se mi přece jen nechce. Z mapy se na nás zubí smajlík s poznámkou "kdy na Jizeru? :-) teď?" Longaři se zde mohou rozhodnout, zda si na vrchol s kontrolou K15 vyšplhají teď nebo při zpáteční cestě se 73-mi kilometry v nohách, my ji však pro splnění kratší midové trasy potřebujeme také. Vlevo je to 1,5 km do sucha a tepla hospody na Smědavě, my se však dáváme vpravo k rozcestí Pod Jizerou, raději teď než potom. Cestu na Jizeru znám, není snadná ani za sucha a hezkého počasí, dnes je z ní regulérní zurčící potok ...

Odbočka na Jizeru ...                                     ... a na vrcholu

... z cesty je potok :o

... šlapu a pozoruji Kazikovy nožičky brodící se studenou vodou. Myslím na to, že když se rozhodneme trek úplně vzdát, bude celá tahle námaha zbytečná, když budeme chtít dojít alespoň mid a Jizeru vynecháme, bude nám kontrola chybět a máme DIS. Nějak není na výběr, stejně jako se téměř nedá vyhnout vodě tekoucí proti nám. Jsme u skal na vrcholu Jizery (1122 m n.m.), kleštičky jsou naštěstí! pod vrcholem a jak tak čekám, až mi Dokýšová cvakne K15, mám pocit, že umrznu. Strašně tu fičí a jen čekám, kdy se déšť změní na sníh. Vydáváme se na cestu dolů a Kazíškovi se do ní vůbec nechce. Je to jeho první zaváhání a projev nesouhlasu za celé čtyři roky co chodíme dogtreky a já se mu nedivím. Pobídnu ho k cestě vpřed a společně čvachtáme potokem pryč z téhle sibérie. Prsty nemají daleko k omrzlinám, přesto vyndávám z kapsy foťák a kupodivu mi to pomůže trochu je rozhýbat. Konečně jsme zase na pevné cestě a pospícháme do chaty na Smědavě. Na chvíli přestává pršet, mlha trochu ustoupila, pod námi hučí vodopád Bílé Smědé a já si přes to všechno říkám, jak je zdejší příroda nádherná!

Jsme na Smědavě, psi dovnitř nesmí, takže z terasy před chatou je psí parkoviště. S těžkým srdcem uvážeme obě nechápající mokrá psiska v nevlídném počasí venku a jdeme se ohřát. Shodím bagáž a ze všeho nejdříve si jdu umýt zabahněné zmrzlé ruce, Jana mezitím objedná čaj - hodná! :) I v teple hospody a přesto, že jsem se převlékla do suchého trika a mikiny mi je hrozná zima. Jestli tohle přežiju ve zdraví?! Zhltneme úžasnou gulášovku s chlebem a relaxujeme. V chatě je veselo, je tu spousta trekařů a navzájem si porovnávají, kdo má větší mokro v botách a vyždímá z ponožek víc vody. Mám výčitky a nesu Kazimu alespoň jeho rohlík s paštikou a vodu, venku se na mě upírají naprosto stejné pohledy všech uvázaných psisek, je to pohled pro bohy :))) Sundávám boty - nojo, boty, to je kapitola sama pro sebe. Mám dnes půjčené, o dvě čísla větší, abych opět nepřišla o nehet na palcích, jenže nohám se dneska nějak rozpínat nechce, naopak se v mokru spíše scvrkávají, takže z nadbytku prostoru už mám puchýře na stranách palců. Zalepím je gelovou náplastí a navleču si dvoje suché ponožky, přes které na nějakou dobu neucítím mokro. Dumám, jak se obléknout, protože dávat mokrou bundu na suchá trika se mi vůbec nechce, proti všem zásadám vrstvení si tedy beru nejprve suchou plášťěnku a na ní mokrou šusťákovku. Pocit tepla a sucha je téměř euforický :)))

"Psí parkoviště" před Smědavskou chatou :)

Stoupáme zpět po cestě kolem Jizery a jde se nám až zvláštně dobře. Najedené, zahřáté, spokojené samy se sebou, že jsme nevzdaly úplně a rozhodly se zvládnout alespoň kratší trasu, přesto nebo možná právě proto, že nevíme kolik kilometrů vlastně ujdeme a jestli je nějaký časový limit. Pár lidí na tomto místě vzdalo úplně a nechali se odvézt. Mineme Jizeru a po silnici míříme k rašelinným jezírkům v Přírodní rezervaci Na Čihadle. Rezervace je oplocená a Dokýšová už se chystá přelézat kulatinový žebřík, aby se dostala ke kontrole K16, než ji upozorním na vrátka, kterými pohodlně vejdeme i s psisky - škoda, měla jsem ji nechat přelézt žebřík a pak s úsměvem vejít vrátky :))) Po dřevěném chodníku přejdeme k rozhledně u rašelinišť a cvakáme kontrolu. V mlhavém počasí působí opuštěné místo tajemně.

Cestou ze Smědavy ...

                                               ... se všichni kocháme vodopádem Bílé Smědé :)

Od Čihadel nás čeká stoupání na další dnešní tisícovku Sněžné věžičky. Terén je mírnější, částečně po dřevěném (tzv. povalovém) chodníku a místy opět podmáčenou cestou. Na vrcholu hledáme mezi několika skupinami skal tu pravou s kontrolou K17. Téměř neustále více či méně prší a fotky jsou mizerné, protože foťák se mlží, jakmile ho vytáhnu.

:)))

Kolem 16-té hodiny na kontrole K17 (1063 m n.m.)

Na Čihadlech je krásně tajemno ...

  ... psiska se sama rozhodla pro výstup :)

Ze Sněžných věžiček míříme na pro nás poslední tisícovku Černou Horu. Cesta přes ní vede pouze po mokrém dřevěném chodníku, což nahoru ještě jde, ale dolů klesáme čím dál strměji, takže strach z uklouznutí je fakt velký! Na vrcholu Černé Hory si loknu Kitlovy medoviny, kterou jsme dostali na cestu, dobrá, ale teplá by byla ještě lepší. Přežijeme ještě za světla a bez pádu povalový chodník a jakmile vkročíme nohou na štěrkovou cestu, začíná pro mě utrpení. Z velkých mokrých bot mám na spodu obou chodidel puchýře a pěkně řežou, pálí a bolí.

Opět vodou, aby nám náhodou neuschly boty :o

Na Sněžných věžičkách (1063 m n.m.) ...

... a pozdě odpoledne na vrcholu Černé hory (1085 m n.m.)

Stále z kopce dojdeme k rozcestí Pod sedlem Holubníku, cvakáme poslední kontrolu K18 a máme splněno! Teď už jen pro mě bolestivých x-kilometrů přes bývalou sklářskou osadu Kristiánov - ani se nechce věřit, že jsme tu před měsícem a půl seděli v horku na pouti s medovinou, teď je tu pusto, prázdno a tajemno. Pod Kristiánovem se napojíme na cestu, kterou jsme šli ráno a už za šera ťukáme hůlkami pomalu k cíli. Chůze po střepech? Pche, nemůže to bolet víc, než masakr odehrávající se v mých botách :/

Podvečerní Kristiánov a působivý Lesní hřbitov ...          

Ještě než si budu moct sundat v cíli boty, čeká nás už za tmy výstup starou stezkou podél patníků po kořenech, kamenech a loužemi a konečně jsou v mlze před námi rozsvícená okna Prezidentské chaty! Máme ze sebe radost a povídáme si s pořadateli o trati :o Jana uloží Dokýška do boudy ve stanu, já popadnu svoje milované obří pantofle, deku pro psa a jdeme do hospody. Uvážu psisko k tlustému sloupu a složím se na židli. Mokrý a špinavý spící Kazíšek budí soucitné pohledy hostů, na mě nikdo soucitně nekouká :))) Pak už jen čaj, česnečka, pro mě jablečný závin se zmrzlinou a odvoz domů. Spát ve stanu, když to máme do postelí pár kilometrů, se nám tedy rozhodně nechce :o A mimochodem, asi hodinu po nás dobíhá do hospody první longař - 90 km v podmínkách, které jsem popsala, uběhl se svým výmarákem za 12 hodin 45 minut. V čase 12 hodin 24 minut jsme došly i my, ale od toho běžce z jiné planety nás dělí 54 km :?

Osmá hodina večerní, hospoda = teplo, světlo, jídlo ... :)

Doma přelepím puchýře gelovými náplastmi a přemýšlím, jakým stylem se budu příští týden pohybovat. V sobotu bych se nejraději zavřela v zatemněném pokoji, abych neviděla ani kousíček nádherného počasí, které se jako na potvoru udělalo, ale nezbývá než ho přát všem longařům, kteří vydrželi a jsou ještě na cestě.

Neděle, čekání na vyhlášení ... Kazi, čuvačka Ayrin a vzadu Rocky (Sion od Strážné skály) 

V neděli jedeme na základnu na vyhlašování. A já, zřejmě díky gelovým náplastem, můžu bez problémů chodit, zázrak!!! Kazi jede s námi a těší se, že si to dáme znovu :))) Nakonec je zklamaný, že musí jen posedávat a čekat. Midová trasa je bez pořadí a všichni si odnášíme super diplom s fotkou od Psa Jíry. Obdiv patří všem, kteří těch 90 km došli, ale nelze se divit ani těm, kteří vzdali, nedošli nebo přešli na kratší trasu, a že jich byla spousta. 

    ... Kazíškovi OBROVSKÝ DÍK!!!

 Po jarním Tuláku Jackovi jsem pochybovala, že si ještě někdy dáme náročnou akci, ale šly jsme do toho zas. Brzy bude zveřejněná termínovka dogtrekkingových akcí na příští rok. Jen tak ... malinko ... tam nakouknu ... :)))

Jizerskohorská rašelinná jezírka, už teď mi chybí ...