Choďácké Dvoračky

... aneb spíš už tradiční předvánoční fuška!

Věruška nás opět nalákala na krásné výhledy na zasněžené Krkonoše za slunečného azurového dne, které samozřejmě ještě pár dní před akcí byly. Nás ale tu druhou prosincovou sobotu přivítalo počasí poněkud jiné :o

Psiskovo ranní těšení bylo opět nepopsatelné, až jsem ho musela upozornit, aby při doplňování kapaliny do ostřikovačů neskočil náhodou do motoru ... otevřená kapota nebo kufr, vždyť je to jedno, hlavně, ať už jedem! A tak jsme jeli, pohodově až před devátou ranní, za hodinku jsme byli v Rokytnici, kterou jsem si projela trochu dál než jsem chtěla, parkoviště pro sraz bylo zavřené, a tak ještěže přede mnou jela Marcelka a navedla mě o parkoviště výš, které povrchem připomínalo spíš kluziště. Tady už čekala Liborova smečka, Vojta, za mnou a Marcelkou dorazila Julka, Stáňa, Jeník s Věrkou a početná smečka Kamči.

Sraz na "kluzišti" P2

V téhle sestavě jsme vyrazili po desáté do zamlžených kopců, opět svižně, až jsem byla opět velice rychle na chvostu. Po silnici byla na výběr chůze buď v těžkém mokrém sněhu nebo v ledových kolejích :o

Po loňské zkušenosti jsem se moc nenabalila, přesto jsme po prvním stoupáku mokří, a nejen tou mlhou, co padá. Zastávka na grog ...

a vzhůru do dalších kopců ...

no zase jsem si tou cestou na Ručičky říkala, že jsem se na to nevykašlala! :))

Ale psisko je vysmáté ...

u kiosku se dala pauza na cukroví a na výborné klobásky, zapilo se grogem, a z Ručiček už to na Dvoračky není tak daleko, i když v tom mokrém sněhu se i ty 2 kiláky dokážou pěkně táhnout!

Právě v poledne jsme na Dvoračkách, zamlžených, přesto je tu jako vždy dost lidí. Vzbudíme pozornost cestou přes restauraci, usadíme se i s psisky, a dáváme si opět nejen to kyselo. Je to zasloužená úleva, sednout si po té fušce, a taky ten známý, příjemný pocit, že se na to člověk nevykašlal. Psisku v kožichu je uvnitř vedro, tak ho beru co nejdřív po jídle ven, počkáme na ostatní ...

a na tu tradiční společnou fotku ...

Cesta dolů není v tomhle počasí o nic méně náročnější, po mokrém sněhu to pěkně jede a když to pak vezmeme po sjezdovkách, je to docela slušná prověrka kolen i kotníků. Alespoň mých a Liborových, ostatní se snaží jet více či méně úspěšně na kluzácích ...

A právě na sjezdovce nám alespoň na chviličku vykouklo to slunce ...

a i okolní kopce se vyjasní právě ve chvíli, kdy dorazíme zpátky na parkoviště. Ale což, příjemné protažení to zase jednou bylo :) Jen pár fotek tady a mnohem víc od Marcelky