Chodský víkend - 1. část

Z Kaziho kožichu opadávají poslední zrníčka písku - jasná známka naší účasti na letošním Chodském víkendu. Ten loňský, krkonošský, jsme vynechali, ale letošní, pořádaný v nádherné krajině Labských pískovců a Českosaského Švýcarska jsme si rozhodně ujít nenechali. Konečně uvidíme také něco jiného než jen Pravčickou bránu a soutěsky :)

Ve středu 4.7. celé dopoledne balíme, Kazi hlídá odjezd už cca od 10:00, do našeho odjezdu kolem jedné hodiny odpoledne má tedy co dělat :)))

Cíl naštěstí nemáme daleko, zhruba za hodinku a něco přijíždíme do kempu U Ferdinanda v Srbské Kamenici. Obsazujeme prostornou chatu, sice leccos pamatuje a ještě netušíme, že při dešti do ní zatéká, ale Kazik se hned spokojeně chladí na studené podlaze. Co se lidí týče, je v kempu zatím klid, zato tu vládne čilý zvířecí ruch. Jednak má snad každý druhý návštěvník psa, ale hlavně se po kempu volně procházejí slepice a kozy, oslík Jiřík je naštěstí v ohradě a s psisky se brzy přichází seznámit místní obrovitý hnědý dobrman Kukin a leonbergří babička Máša, oba vypadají hrozivě, ale jsou přátelští :o Vítáme se s ostatními účastníky, se kterými tvoříme polovinu "výpravy" - druhá polovina bydlí ve stylovém penzionu Lebeda, kam se za nimi přemísťujeme na tradiční večerní "briefing".

Čtvrtek 5.7. - po snídani vyrážíme v koloně do sousedního Německa. Parkujeme na lesním parkovišti a čekají nás 3km příjemnou cestou podél vody. Psiska mohou být na volno a stále nás po choďácku obíhají :) Je vedro a dusno, z bujnou vegetací zarostlých břehů stoupá vlhkost po deštích z předcházejících dnů a kolem nás už jsou první pískovcové skály.

Přicházíme na rozcestí u starého mlýna, posílám Kaziho k řece, ale netuším, že je tam pěkná hloubka. Kazi nic netuše noří přední packy do vody, ale dno nikde, po hlavě tedy mizí ve vodě. Hned se vynořuje a drápe se ven, jílovitý břeh ale klouže a stahuje ho proud, takže mu sbíhám na pomoc a za postroj který má naštěstí na sobě ho vytahuji na břeh. Chudák, pro našeho neplavce docela zážitek :o Raritní foto jeho promočeného kožichu, protože k této události dochází maximálně jednou za 4-5 let :)))

Po krátké zastávce nastává místy i docela strmé stoupání úzkou cestou po kamenech, kořenech a schodech k vyhlídce Brand. Turistů přibývá, ale vzhledem k pracovnímu dni v Německu je na vyhlídce celkem volno i pro naši početnou skupinu lidí a psů. Pokocháme se trochu zamlženým, ale nádherným výhledem a po občerstvení se dáváme na zpáteční cestu. Je dusno a blíží se bouřka, my se ale stáčíme opačným směrem a náročnou cestou scházíme pomalu zpět k rozcestí u mlýna a na parkoviště.

Auty se přesouváme k další skalní vyhlídce Bastei. Jsme poněkud zmordovaní vedrem, ale zdejší skalní formace stojí za to. Pokocháme se, zapózujeme pro společné foto a už za bouřky se vracíme zpět do kempu.

Večerní briefing u Lebedy nemá chybu! Nacvičujeme totiž páteční plavbu Edmundovou soutěskou. Vzhledem k počtu lidí a psů je třeba nacvičit plynulý nástup, bezpečné rozmístění psích kluků a holek, 20-ti minutovou plavbu ve stístěných podmínkách a plynulý výstup. Loď simulují 2 řady židlí s úzkou uličkou přes celou místnost na kterých se na 20 minut usadíme a ... podkroví se otřásá smíchem, protože to se prostě musí zažít :))))

V noci je opět bouřka, prší a začíná se zvedat hladina říčky protékající kempem.

Pátek 6.7. - ráno je opět modré a slunečné. Hromadně odjíždíme na parkoviště v Mezní Louce a po silnici lemované alejí starých stromů míříme do Mezné. Slunce pálí, takže se těšíme do stínu soutěsek. 

Z Mezné sestupujeme sice poměrně krátkou, ale strmou cestou po mokrých kamenech ke Kamenici. Cesta soutěskou podél rozvodněné a rozbouřené řeky je úžasná.

A jsme u nástupního můstku, nakonec je rozhodnuto, že se rozdělíme do dvou lodí - je to samozřejmě pohodlnější, ale nacpat se do jedné lodi by za tu srandu stálo :o První loďka odplouvá a my se sáčkujeme do druhé - pes by se nalodil rád, ale okraj lodi máme skoro u pasu, je tedy potřeba ho tam doslova vhodit. Usadíme se u přídě a užíváme si plavbu, byli jsme tu už několikrát, ale tahle podívaná snad nikdy neomrzí. "Gondoliér" je celkem sdílný, takže se dozvídáme, že hladina řeky pro plavbu v soutěskách je už 10 cm nad limitem. Psiska klidně leží na dně loďky, ale Kazik je zvědavý na náš dopravní prostředek, opatrně se tedy přesune na příď a chvíli se odtud rozhlíží.

Blížíme se k dolnímu přístavu, pohupování lodi je tak příjemné, že se nám ani nechce vystupovat. Turistů značně přibylo a tlačí se na můstku, pobavíme je tedy poněkud akrobatickým výstupem Kaziho+páníčka z loďky a pokračujeme dalším úsekem podél řeky do Hřenska. Všude budíme zaslouženou pozornost :)

Po zmrzlinové pauze stoupáme po silnici k rozcestí Tři prameny. Skupinu čeká výstup k Pravčické bráně, naše smečka se ale odpojuje, protože jsme zde byli nedávno. Vracíme se lesní cestou na Mezní Louku, slunce pálí a je strašné vedro. Odpočíváme v kempu a po návratu zbytku skupiny odjíždíme na briefing do penzionu.

V noci je opět silná bouřka a liják, říčka se rozvodňuje a hasiči dokonce v noci zajíždějí do kempu a zvažují případnou evakuaci ...

Fotky jsou naše a "z Melechovské stráně" :)