Chodský víkend - 2. část

Sobota 7.7. - dnes jsou v plánu Jetřichovické vyhlídky. Sjíždíme se tedy na parkoviště v Jetřichovicích a opět slunečným ránem míříme na okraj obce, kde začíná údolí sevřené pískovcovými skalami.

Cesta borovými lesy a po loukách je pohodlná, psiska nadšeně sprintují okolo nás, takže na společné foto u jedné ze skal už jsou přiměřeně unavená.

Strmou cestou pod pálícím sluncem vystoupáme na rozcestí "Pohovka", kde se vděčně svalíme do stínu. Následuje cca kilometr k dalšímu rozcestí Purkartický les. Opět se zničení vydýcháváme ve stínu, naštěstí už nás čeká cesta po hřebeni mezi jednotlivými vyhlídkami. Těžko přístupný "Rudolfův kámen" vynecháváme - díky, náčelníku :))))

Ze skalní vyhlídky "Vilemínina stěna" je úžasný rozhled na celé Jetřichovicko a také na náš další cíl - "Mariinu skálu" s dřevěným altánkem na vrcholu.

Cesta k ní je poměrně náročná, skalnatý terén po kluzkých kamenech a mezi kořeny neustále nahoru a dolů. Výstup na Mariinu skálu je vzhledem k úzkým dřevěným a kovovým schodům náročný, necháváme tedy nešťastné psisko v péči těch, kteří se rozhodli zůstat dole a šplháme se pokochat výhledem z dřevěného altánku na vrcholu.

Působivý je pohled na blízký "Havraní vrch" se zbytky mrtvých stromů po 6 let starém lesním požáru.

Od vyhlídky pak už jen sestupujeme po hrazených dřevěných stupních a pískovcových kamenech na okraj Jetřichovic. Další skvěle načasovaný výlet, protože je tu každodenní bouřka a liják. Koryto říčky už je plné, před večerním briefingem tedy pro jistotu balíme zavazadla, abychom se v noci případně mohli rychle přesunout z kempu do penzionu k ostatním.

Na briefingu je opět pohoda, vínkem zapíjíme povedenou akci, psiska chrní, Kazik leží uprostřed všeho dění jak je jeho zvykem a děcka se u něj střídají v drbání kožichu. Ještě před setměním uděláme společné foto i s panem domácím.

Neděle 8.7. - noc byla naštěstí klidná a bez deště, voda pomalu opadává, ale vše je podmáčené a vlhké. Ranní oblačnost je pryč a nás zase čeká horký den. Odjíždíme na parkoviště ve Vysoké Lípě, kde se setkáváme s panem Šubotnikem, majitelem chov. stanice chodských psů "Dolský mlýn" a jeho 3-mi choďáčky, kteří nám dělají průvodce k našemu dnešnímu stejnojmennému cíli.

Sestupujeme prudkou cestou po mokrých kamenech a kořenech k řece. Pouštíme psy na volno a jak se soustředíme na cestu, zapomeneme na náčelníkovo varování o rozvodněné řece. Dole u řeky je tlačenice, frmol a žíznivá psiska se hrnou k vodě. Proud je opravdu silný, naštěstí se podaří všechny odvolat, jen jednu fenku už začíná unášet proud, panička tedy odhazuje foťák, batoh a v botách a oblečení pro ni skáče po pás do vody. Po tomto zážitku pokračujeme pak už s psisky raději připnutými dobrodružnou romantickou cestou místy i přes padlé kmeny stromů po břehu řeky k Dolskému mlýnu - jedné z lokalit pohádky Pyšná princezna.

Prolezeme zbytky mlýna, seřadíme se pro společné foto u splavu a uděláme malé kolečko kolem 27m vysokého a cca 180 let starého "Královského smrku" zpět ke mlýnu.

Část skupiny se rozhoduje pro zpáteční výstup po skalních schodech, část se vrací stejnou stezkou podél řeky a výstupem po kamenité cestě. Jdu s Kazim stejnou zpáteční cestou, ale jelikož druhá polovina naší smečky jde po schodech, neustále se otáčí a táhne mě zpět za nimi. Všichni kolem mě psy brzdí, já ho vláčím za sebou doslova jako kozu :o

Všechny, kteří zvolili stejnou zpáteční cestu čeká příjemné překvapení, které si pro nás připravil pan Šubotnik. Ufunění a zpocení rádi přijímáme pozvání na jeho zahradu, kde dostáváme čerstvě načepovanou sodovku - nepamatuji, kdy mi naposledy tak chutnala - a výborné domácí sladké preclíky obalené v cukru. Psiska ožívají při pohledu na početné domácí zvířectvo všude kolem nás, můžeme si i pochovat malinké kůzlátko.

No nic, čas pokročil, takže se postupně loučíme a rozjíždíme se domů. My se ještě vracíme do kempu a s Pepovou smečkou se loučíme až tady - díky za opět skvěle připravené a suprově strávené 4 dny, no a určitě se letos ještě uvidíme :) Po obědě ve výborné restauraci Ve starém krámě, která se stala na téměř celý pobyt naším oblíbeným místem, vyrážíme neradi zase zpátky do všedních dnů. Ty skály a údolí budu mít ale před očima ještě dlouho ...

Fotky - naše bohužel nic moc, navíc jsme zapomněli dobíječku, ale naštěstí bylo kolem nás spousta fotografů, takže z odkazů na pořadatelských stránkách bude z čeho vybírat. Za spoustu fotek tedy děkujeme "Melechovské stráni" :)