Chodský víkend - ... a dny poslední

6.7. - Valtice - pokračování

Ve Valticích se rozejdeme na oběd a prohlídku historického centra před krásným zámkem. Než se znovu sejdeme, tak je nebe opět modré a slunce pálí.

Naše řady prořídly a jen část nás stoupá za náčelníkem kolem valtických vinohradů ke Kolonádě na Reistně. Tady se svalíme do stínu a kocháme se bezchybným výhledem. Jsou asi 3 hodiny odpoledne a je tu tak krásně, že se nám ani nechce zvedat.

Je tu ale lákavá zastávka ve vinařství Chateau Valtice a vychlazené vínko opravdu osvěží. Nevynecháme ani valtický zámek a jdeme si prohlédnout alespoň nádvoří, opět se svalíme do trávy ve stínu a nikam nespěcháme ... 

Na okraji Valtic neodoláme zmrzlině a pak už se táhneme rozehřátými uličkami ven z města zpátky k parkovišti. Šlapu v horku prašnou cestou a je mi fajn, nejlepší způsob jak dostat cizí kraj pod kůži, hezky si ho s trochou námahy prošlapat po vlastních nohách ...

Večerní briefing je pro změnu u Apollonova chrámu nad rybníkem. Tuhle stavbu jsme obdivovali už první den po příjezdu a teď navečer je tu dvojnásob krásně. Rozsadíme se pod borovice a v zapadajícím slunci působíme téměř jako náboženský spolek, jak trefně poznamenali později dorazivší Vořechovci :)))

Od včerejšího večera má Kazi ve vedlejší chatce kámoše - Alvina Gery-Jane :)

7.7. Lednice, Janův hrad - 7 km

A je tu konec. Nedělní ráno se sbalíme a společně odjíždíme k jednomu z lednických penzionů, kde nás po poledni čeká závěrečný oběd. Teď je ale 9 hodin ráno a zatím ještě poloprázdným rozlehlým zámeckým parkem míříme ke známému Minaretu. Po nezbytném fotu přicházíme k přístavišti lodí a za chvíli už se ve dvou loďkách příjemně kolébáme po hladině kanálu.

Po zajímavé plavbě pokračujeme k umělé zřícenině Janův hrad. Lidí přibývá a u zříceniny už budíme pozornost. Dáme si zmrzlinu a nejdříve stinnou alejí, ale pak rozpálenými ulicemi Lednice se táhneme k zámku. Park i zámek je nádherný, ale je nám a hlavně psiskům pěkné vedro, takže se dlouho nezdržíme a vděčně se svalíme pod slunečníky na terase penzionu.

I když ... někdo je i rád, že je na sluníčku :)))

Po rozloučení už jen podvečerní cesta domů. Jak to říct, aby se člověk neopakoval? Pepo, Martino, Maruško, Anuku a Cony - VELKÝ DÍK za kupu opět nezapomenutelných zážitků!!!

Kromě našich fotek děkujeme ostatním fotografům za super fotky a bezedné galerii Melechovské stráně :)