Dogtrek Krkonošská Tlapka v Českém ráji - II.

Zhruba 27-mý kilometr, půl čtvrté odpoledne, hospůdka u Vidláku ... Kazíška nechávám venku na terase, i když psi tu dnes uvnitř nikomu nevadí, otevřený mají ale jen první sál, a všude jsou baťohy, protože se nás tu sešlo víc, shazujeme tedy i ty naše a sedáme ke stolu, ááách! Být hospoda zavřená, musely bychom dojít až na Trosky ...

Kofola, česnečka, smažák ... no poseděly jsme tu odhadem do 3/4 na pět, než se cestou nad rybníkem vydáváme blížícím se podvečerem dál ...

dojdeme ke K6 u silnice ...

a po loukách s výhledy na to, co všechno nás ještě čeká ...

stoupáme pomalu na Trosky ...

za západem slunce ...

Turistická modrá vede přímo kolem jedné z chalup, z čehož musí mít její obyvatelé "radost", když jim tam kolem pořád někdo chodí, k mému překvapení si s námi ale velice mile povídají, vyptávají se a popřejí nám šťastnou cestu ...

U zříceniny jsme přesně o šesté večerní, a hradby i stromy zbarvené září zapadajícího slunce, si budu pamatovat ještě hodně dlouho! Pohled do kraje z věží zříceniny musí stát za to, jenže hrad už je zavřený a my musíme dál, posedíme tedy alespoň chvilku na pohodlných stáncích u parkoviště v podhradí, na kterých by se dalo i pohodlně bivakovat, pokud by se z nich člověk neskoulel na zem. Téměř prázdná restaurace u parkoviště je s ohněm plápolajícím v krbu v tom nastávajícím večeru lákavá ...

necháváme ale známou siluetu dvou věží definitivně za zády ...

a klesáme do údolí ...

se stále neskutečně zbarveným obzorem na západě!

Zrovna když se dokocháme, volá Libor ze 4,5 km vzdáleného Mladějova, sedí tam v hospůdce a možná tam ještě sedět bude, až tam dorazíme. Uvidíme ... říkáme s Marcelou, protože pořád počítáme, že na tu živou ještě dnes večer dorazíme ...? Pod Trosky je mně neznámé tábořiště Svitačka, a že by se tu pod ty teepee, co tu mají, tedy spalo! Navíc hned u cesty je domeček se sociálkami a ty sprchy jsou tak lákavé, že přemýšlím, jestli si tu jednu před nocí nedat, jenže ještě je brzy, tak už s čelovkou dál, lesy po modré, na které se nám v jednom místě podaří našlápnout dalších pár set metrů navíc a já skončím na zemi, ze které mi Marcela musí pomoct, protože s tím báglem už se sama nezvednu! A v té tmě jak v pytli, nás v půl 8 večer dohoní hovor pořadatelky Báry, zjišťující kde jsme a jak to vidíme s příchodem na živou. No, pořád s ní počítáme, jenže holky už ji balí, přesto se domluvíme, že tam do té desáté večerní dorazíme a my s Marcelou jsme opravdu rozhodnuté se pochlapit a těch 6,5 kilometru ke zřícenině Pařez dát ...

rozcestí Dolní mlýn ... dochází nás Marťo s Coltíkem a šlapeme dobrodružnou cestičkou mezi skalami, kde se mi to líbí moc ...

akorát to místy pěkně klouže a je tak rozbahněno, že nezbývá než "do toho šlápnout", jen to mlaskne ... no boty si dneska na bivaku pod hlavu rozhodně nedám :o

V půl deváté večer jsme mezi roubenými chalupami Mladějova, na návsi najdeme hospodu s Liborem, který tu opravdu ještě sedí, tak shazujeme bágly, konečně usedáme taky, a ze všeho nejdřív zavolám Báře, že na živou už to včas nedojdeme, jak jsme tak realisticky všici zhodnotili. Hospoda má prý po sezóně, takže k jídlu nevedou vůbec nic ... ááá, dala bych si alespoň utopence! K pití je ale na výběr cokoli, tak jdu místo jídla do teplého čaje, Kazíška nakonec beru ze sychravého večera na terase dovnitř, kde po večeři spokojeně usíná  ...

na tom pěkném zátěžovém koberci, který tu mají :o

Ale nikomu tu nevadíme, štamgasti se dívají na televizi, my se rozložíme vzadu ...

je tu teplo, útulno ... k pití pojím večeři z vlastních zásob, po které na mě jde spaní, že bych si nejradši i na tom koberci ustlala. No sedí se tu a pospává tááák příjemně, že se nám o té jedenácté ani zvedat nechce, ale ještě možná dobře, že zavírají, kdo ví, jestli bychom tu na tom 35-tém kilometru nezůstali :o Marťo nás pozve na panáka na zahřátí před bivakem a o jedenácté vyrážíme do chladné, přesto na říjen ještě teplé noci ...

Po 3 kilometrech stoupání se přehoupneme k rozcestí Pod Střelečskou hůrou, odkud je to nějakého půl kilometru ke zřícenině Pařez, kde bývala živá kontrola. Je tu v údolí u rybníka pěkná zima a vlhko, a jak tam chvíli stojíme a dumáme co dál, překvapivě nejsme na trati sami, když nás dochází Šárka se smečkou a Pavla s veteránkou Ditunkou. Necháváme holky za zády a šlapeme ještě kousek, abychom to ráno měli blíž do Prachovských skal.

Ujdeme nakonec ještě další 2 kilometry a v areálu u Turistické chaty v půl druhé v noci zabivakujeme.

Ze spacáků se pomalu hrabeme o šesté ráno, já v domnění, že je teprve 5 hodin, pokročilejší čas je tak pro mě příjemným překvapením. Alespoň se nám na cestu začne rozednívat a než opravdu v těch 6:45 vykročíme, je už téměř světlo ...

jen u rybníku Pelíšek to na fotce vypadá ještě jako v noci ...

Z přítoku Pelíška doplním vodu pro psa a začínáme náš okruh Prachovskými skalami, během kterého nás čeká 5 kontrolních míst, z nichž to první ...

K7, je na vyhlídce Ervínův hrad ... krásný výhled na skály a hloubku pod nohama, na které když se dostatečně vynadíváme, šlápneme do toho dál, a také se tu pro rozdílné tempo chlapů a nás pomalu, ale jistě, rozdělíme ...

pokračování ...