Dogtrek Po stopách Rudolfa II. - 2. ročník

O akci jsem věděla, leč účast neplánovala, vloni na prvním ročníku jsme také nebyli, ale když nás na ni Marcelka tak hezky na Drábkách zvala, na poslední chvíli jsem nás přece jen na nejkratší "seniorskou" trasu přihlásila s tím, že ji s Marcelky holkami na pohodu odšlapeme. Ta ale nakonec nedorazila a tak jsme ťapkali sami ... 

Poslední dubnová sobota, počasí jak na objednávku, přes den pro psisko teplotou až moc. Cestou "Pche, brnkačka!" jsem se zamotala až do Staré Boleslavi, čehož ale nebylo proč litovat, protože tohle krásně opravenými historickými památkami nadupané město stojí za vidění, vůbec v tom nádherném azurovém ránu! Otočka a honem do Lhoty, na místní fotbalové hřiště, kde už potkáváme první závodníky na cestě, mezi nimi i známé (nejen)choďácké tváře, my ovšem nespěcháme a já tak nějak přemýšlím, co budu psát o zážitcích z 12-ti kilometrové trasy :o

Překvapilo mě, jak precizně mají pořadatelé i takhle relativně malou akci připravenou, bezchybné zázemí, i organizaci ... opravdu příjemné překvapení a tak před půl devátou ranní vyrážíme ... 

zatím v příjemném stínu lesní cesty ...

kolem Lhotského jezera ... a je to pro mě taková cesta vzpomínková, protože jsme po ní kdysi šli jeden z ranných ročníků "jarního Polabí".

Fotka od pořadatelů na konci lesa, kde už vím, že nás čeká krásný ... 

leč bez kouska stínu vyhřátý úsek mezi poli do Hlavence ... do kterého dofuníme v 9:15, u kapličky zapíšeme kontrolní letopočty, dáme rohlíkovou pauzu, při které přemýšlím, jestli se nezajít podívat zase jednou k pomníku na druhý konec vesnice, ale nakonec to pouštím s tím, že si tam zajedeme třeba cestou zpátky ...

Z Hlavence zase do lesů, zpět na rozcestí s fotografem a z něj tou typickou místní dlóóóuhou rovnou cestou, ale ve stínu alespoň a na jejím konci i s koupelí pro psiska v lesní tůni ...

a také kontrolním bodem, na kterém jsme totálně pohořeli :))

Lesní tůňka se vzhledem širokého potoka neznámé hloubky, člověčí část týmu na jedné straně, psí část týmu pak s úkolem přeplavat či přebrodit za páníčkem přes vodu, takže pro našeho milovníka klidných, mělkých vod a potůčků se stylem "po bříško" opravdu něco, vše za fotodokumentace a s měřením času nebo 10-ti trestnými minutami při nesplnění. První, co by psisko udělal, přeběhl by suchou tlapkou po můstku jako já, není blbej, takže mi ho jeden z kontrolorů držel na vodítku a nutil do vody, což si myslím, že by se jednu chvíli bývalo i povedlo, přestože mi bylo jasné, že ta neodhadnutelná voda je pro něj prostě moc. Jenže zrovna, když měl psisko v té vodě i nakročeno za mnou, věnoval se kontrolor dalším příchozím a tahal ho za to vodítko tedy kontraproduktivně zpátky, ale to už je fuk, brzy jsem usoudila, že tohle fakt nemá cenu, náhradní možnost společného přebrodění jsem odmítla z prostého důvodu, že se mi nechtělo zouvat a nelituju toho, protože vody tam bylo nakonec do pasu, na což by mi tedy jen svléknuté ponožky fakt nepomohly :o 

Nechala jsem nám s klidem připočítat těch 10 minut, fotodokumentaci z té komedie tak (naštěstí) ani nemáme a vydáváme se do poslední třetiny cesty ... 

voňavými borovými háji zpět k jezeru, kolem chat a okrajovou zástavbou Lhoty do cíle, ve kterém jsme v půl 12, což považuji, v tom teplém počasí a při našem tempu, za pěkný výkon :)

Napojím psisko, jdu si pro oběd, který máme příjemně v ceně startovného a nakonec si v tom horku místo guláše dávám studený těstovinový salát, najdeme si stinné místo, ve kterém pak čekáme na vyhlášení ...

zatímco si čas krátíme (já) prvním opalováním po zimě a (oba) pozorováním dění na hřišti, což je vzájemné, když si jedna kolemjdoucí paní změří psisko pohledem a prohlásí "Ty máš takovej zlej pohled ...", což je pro mě docela rarita, protože tohle jsem na jeho adresu tedy ještě neslyšela. Tak se jen pobaveně usmívám a zkoumám psisko, kterej že pohled to asi myslela ... 

jestli tenhle ...

nebo tenhle ...? :)))

No nic, přeložím mu to jako "Budíš respekt ..." a nejvtipnější na tom celém je, že si totéž myslím já o psu jejím :o A je tu vyhlášení ...

... už ani nevím, co všechno jsme to dostali, ale kromě všech těch klasických smradlavých pozorností i dřevěnou upomínkovou medaili a tři hodinky na cestě nám dokonce vynesly umístění zase jednou za polovinou startovky, místo na chvostu :o

Po vyhlášení sedáme do rozpáleného auta s cílem zaparkování u Koliby a asi 3km výletíku k pomníku na Hlavenci, a tak si tak jedu z té Lhoty, kochám se jarní krajinou, míjíme Borek a jsme na kraji Staré Boleslavi, před radarem a cedulí obce zpomaluji na 50 s pocitem vzorného řidiče, proto mě sice překvapí, leč ani tak z míry nevyvede, policejní plácačka a pokyn k zastavení ... asi běžná policejní kontrola, říkám si, pozdravím, předám doklady a pak si od hodného mladičkého příslušníka vyslechnu, že mi bylo naměřeno překročení rychlosti :o No neměl to se mnou vůbec jednoduché, protože jak jsem si nebyla vůbec ničeho vědoma, tak mě to překvapilo, že jsem mu na to s výrazem Pepika Hnátka celou dobu neřekla téměř ani slovo, což ho asi u jinak diskutujících lidí docela vyvedlo z míry :)) Ale byl hodnej, poznal, že jsem tu opravdu jen náhodou a neznám to tu, sám přiznal, že tenhle úsek je takovej chyták, protože člověk jede v polích, ale v podstatě je pořád v obci (dodnes nevím, kde že vlastně ten konec Borku byl?) a evidentně tu stávají často, vyvázla jsem s nejnižší pokutou tři stovky a po další komické vložce dne ... týjo, zpětně jich vlastně bylo za ten den docela dost, a to jsem myslela, že nebude o čem psát :o ... opouštíme Boleslav, na výlet k pomníku už kašlu, jak mě hoši poněkud otrávili, navíc chlupatec vzadu vaří, tak se k němu snad podíváme někdy jindy, za příjemnějších okolností ...

Za příjemnou akci a pár fotek děkujeme pořadatelům ...