Dogtrek v Turnově

První zářijovou neděli jsme po dlouhé prázdninové pauze vyrazili do Turnova, na první ročník dogtreku Českým rájem, který pořádala Martina od Dáši a Bessinky.

Z původně plánované trasy na 25 kilometrů jsem nás nakonec vzhledem k teplému počasí přehlásila jen na 12-ti kilometrovou „procházku“. Den jsme začali pohodově příjezdem až po deváté hodině ranní, auto jsem nechala na parkovišti a na cvičák jsme se prošli asi kilometrovou cestou přes louky podél Jizery ...

Většina závodníků už byla na trase, tak jsme si vyslechli rozpravu k té naší, vyfasovali mapu, itinerář, šikovně podrobný pro bludné duše jako já, a také čokoládu, aby nám to myslelo, protože abychom to dnes jen tak jednoduše neprofrčeli, ale třeba se i něco zajímavého o tom „profláklém“ Českém ráji dozvěděli, obsahuje itinerář i kontrolní otázky.

Bessinka (12 měsíců) a Dáša

V půl desáté vyrážíme na trať, Dáša, která měla jít původně s námi, se rozhodla zůstat raději s paničkou, tak jen já a pes. Jako vždycky mi trvá, než se trochu zorientuji a zvyknu si na chůzi ne jen tak „navolno“, ale popis cesty je opravdu podrobný, přesto mi uteče hned první kontrolní otázka (a mám pocit, že jsem nebyla až tak úplně sama), no, to nám to pěkně začíná :o

Přestože vodácká a turistická místa jako Dolánky a Zrcadlová koza zná snad každý, já tuhle část Českého ráje téměř neznám, a tak si to s Kazíškem šlapeme, zatím v příjemném chládku lesa podél menšího ramene Jizery zvaného Malá Jizera, a pak podél té Jizery velké, až k silnici, ze které máme jak na dlani výhled na celé údolí kterým jsme prošli, s Hrubým Rohozcem na konci …

No krásně je tu, když ze silnice stoupáme lesní cestičkou už mezi pískovci, pomalu, podle psiska, které nechávám, ať si čmuchá podle libosti, já zatím cvakám obrázky do foťáku, a tímhle stylem se dotáhneme do Klokočských skal. A jak tak k nim tou cestou v písku a borůvčí přicházíme, říkám si, vždyť já to tady znám?! Pánaboha, 9 let už je to, první výlet s choďáčkáři, psisko 7-mi měsíční …

No, nečekaně nostalgické je to tu dnes pro nás ...

viď, pse …

A taky už citelně horké, když dáváme pauzu na skalách, než nás dojde pohodová partička 6-ti border teriérů, jejichž společné focení je zážitek, který si nenecháme ujít ...

a pak už nás čeká jen stezka nad skalami ...

a výhledy ...

jak ze sloních hřbetů ...

Když se dostatečně nabažíme a nakoukáme, na rozcestí u Klokočských průchodů skály opouštíme a stáčíme se do zhruba druhé poloviny dnešního treku. Akorát včas kolem poledne míjíme hospodu, na větší jídlo se mi rozsedět nechce ... doufám, že ten 6-ti hodinový limit vůbec stihneme :o

ale zelňačce neodolám, na domácí burger si zajdeme příště, psisko zdlábne svůj rohlík s paštikou, a od hospůdky sbíháme lesem ke zpestření na trati, jeskyni Postojna (nebo také Amerika). Tahle největší jeskyně v Českém ráji má u mě smůlu v tom, že na ni mám velice nepříjemnou školní vzpomínku, kdy jsme se ji jali prozkoumávat bez baterek, takže na plazení se v totální tmě v životě nezapomenu ... jo, dnešní děcka s mobily zůstanou o takový zážitek ochuzena :o

Věřím, že Myšákovi milujícímu skalní prostory by se průzkum líbil velice, jo, psisko, někdy jindy a s někým jiným ... místo toho zapíšeme další odpověď, a po cestičkách údolíčkem mezi skalami, krátkým, ale pěkně citelným krpálem na asfaltku do Rozumova, mezi roubenkami s rozkvetlými zahradami a obsypanými stromy, ze kterých už je cítit ten konec léta ...

Z Rozumova neznačenými cestičkami, které Martina zná z orienťáků, seběhneme do zapomenutého údolíčka ke druhé kontrole, po krátké pauze vyfuníme na cestu, po které jsme ráno do Klokoček přišli, a teď po ní scházíme do Záholic. Mám pocit, že tu v tom odpoledni je snad 30 stupňů, a kvůli chlupáčovi jsem ráda, že jdeme jen krátkou trasu ...

Ale zatahuje se, mračí možná i na bouřku, a na silnici za vesnicí příjemně pofukuje, krásný letní den, kterým šlapeme přes okraj Turnova pomalu do cíle. Pokusím se ještě dodatečně ulovit odpověď na tu první otázku, ale ke správné ceduli už nás neženu, holt nám naběhnou trestné minuty, vzhledem k našemu umístění opět "na chvostu", a důvodu, proč tyhle akce chodíme, naprosto nepodstatné :)

V cíli jsme v půl třetí, na minutu přesně za pět hodin. Pojali jsme to dnes hodně na pohodu, a jinak už tomu ani nebude. Pohoda pokračuje i na cvičáku, povídáním a vyhlášením, po kterém se to všechno, už za drobného deště, rozjede domů. Děkujeme Martině za příjemně strávenou neděli, a třeba někdy příště ... :)

Fotky jako obvykle na Chlupinovi