Evropská výstava chodských psů - Chodská Lhota

Tak jsem se zase jednou ocitla na Chodsku ...

Výstava v roli vystavujícího, rovná se pro tak plachého introverta jako já, přibližně návštěvě zubaře. Kazíšek naštěstí sdílí stejný názor, který by, jak je mi jasné, v kruhu vyjádřil například nesením uší někde na úrovni koutků tlamy, a tak ačkoli by se mezi tou třístovkou přihlášených choďáků rozhodně neztratil, nechala jsem "starého pardála" odpočívat doma a vyrazila se na tu slávu, pořádanou u příležitosti 25. výročí založení klubu, podívat s Martinou s choďandami a s Kačkou s Cairem. V pátek ráno jsem naložila do auta jednu jedinou tašku a pořád měla zvláštní pocit, že nebalím nic pro psa. Ale jo, doma mu bude líp, pomůžu holkám, budu mít čas na všechny známé lidičky, na které se těším a užiju si to i tak ...

Cestou do kempu jsme si, díky Kačky nápadu, zajely k pomníku Koziny a hlavně k obří soše choďáka. Vypustily jsme psiska z kufru a já, přestože mám na vodítku Dášu, cítím, jak mi ten můj chybí a uvědomuji si, že tohle je vlastně první akce, na kterou po 9-ti letech vyrážím bez něj ...

Divila bych se, kdybychom u pomníku nepotkali nikoho z choďáčkářů a také že potkáváme, hned známé tváře a to Koláčných, a tak zavzpomínáme na doby, kdy jezdili ještě s Lomčou a Árčíkem, a v duchu vzpomínání se pro mě nakonec nesl celý víkend. Nečekaně jsem se znovu podívala do kempu Babylon, kde se před už neuvěřitelnými šesti lety uskutečnil první Chodský víkend, a také právě k pomníku Jana Sladkého Koziny, u kterého jsme tenkrát byli také. Jsem ráda, že ho vidím bez lešení, pro které jsme ho tenkrát spíš neviděli, a nemůžu si pomoct, ale mám z toho skoro větší radost, než z toho choďáka, ze kterého jsou moje pocity poněkud rozporuplné ... ale pár fotek udělat musíme a na parkovišti se zdravíme s choďáckou výpravou až z daleké Skandinávie ...

... s Martinou, Dášou, Bessinkou a Cairem 

a ještě jednou s Kačkou ... psiska se dívají do kraje :) 

Kemp vypadá pořád stejně a když jím projíždíme k chatce, nemůžu si při pohledu na ohniště nevzpomenout na Petrova Mistra Jana Husa :o Zavedu holky na večeři do pizzerie, kde vaří pořád stejně dobře, a jdeme se projít do lesů kolem kempu. Dojdeme nakonec až za les, na louky s výhledem na kopce Českého lesa, kde je v ten letní večer tak krásně, jen mi tu tak chybí Kazíšek a taky ten bágl na zádech ...

Psiska nadšeně lítají, holky si povídají a já, zase pozadu, kochám se a fotím ...

je mi jasné, že i ten Čerchov je někde přede mnou, jen vědět, který z těch kopců to je ...         

Sobotní ráno je slunečné, s do modra vymetenou oblohou, přesto poměrně chladné, na výstavu ideální. Zajdu si v klidu na pořádnou snídani, narozdíl od holek, které jsou před takovou akcí lehce nervózní, což je vzhledem k jejímu významu a obrovské konkurenci pochopitelné a vystavovat psa, budu nervózní taky :) Naložím je před devátou a vyrážíme směr Chodská Lhota, kam dnes míří pořádná šňůra aut, jakou tam nejspíš ještě nezažili ...

Hned na začátku potkávám Jarušku s Pepou, s jejich choďáckým mrnětem a Arwenkou (Kaziho poloségrou po tátovi), které je už také neuvěřitelných 9 let a skoro ji nepoznávám, jaká je z ní chlupatá medvědice. A pak už to jede ... Renda, Petr s Marcelou, Dědkovi, Cachovi, Jana Křížová, se kterou si popovídáme, jak ten čas letí, u jejích holek psích, protože i Šagí už je 10 let, ale i u našich holek "člověčích", které jsou stejně staré ... Lungovi, kde s Pavlou přemýšlíme, kdy a kde jsme se viděly naposledy a nemůžeme se dopočítat ... Pepa s Birčou, kteří nechali Dášu doma "na mateřské", Vašek s Elenou a další známí, z minulosti vzdálené více či méně, z výletů nebo jen od pohledu ... lidí je tu prostě jako psů :)

Šagí (Amy Černá Luna) a Alú (D´Aleu Temný Onyx) od Jany Křížové

Den je to dlouhý, příjemně strávený, přesto náročný pro lidi i psy a v tu chvíli jsem ráda, že jsem Kazíška s sebou netahala. Přesto mi tu chybí a občas mi ho podobně vybarvený pes připomíná, ale takový méďa jako on, tu ani mezi tou třístovkou není. Nezapomenutelným zážitkem je tak pro mě chvíle, kdy chovatelka Lenka vystavuje Kazikovu mámu Cheenu a já si ji pak můžu pomuchlat. Samotnou mě to překvapuje, protože k cizím psům se nehrnu, a hladit si ji a zabořit jí hlavu do tý neuvěřitelně chlupatý srsti je pro mě nepopsatelnej zážitek, až má Cheena ten kožich skoro mokrej. A přestože byl Kazik vždycky spíš po tátovi a babičce Britě, čím je starší, tím víc v něm vidím něco i z té mámy ... 

Kazikova máma Cheena z Dašického zátiší - téměř 12 let

Odpoledne si holky můžou konečně trochu vydechnout, Kazikova dcerka Bessinka získala s Martinou v konkurenci 37-mi mladých feneček výbornou s pěkným posudkem, Sylva vyběhala s Dášou v konkurenci 13-ti šampionek též výbornou, Cairo má z těžké konkurence 20-ti šampionů VD, ale s pěkným posudkem, Kaziho synek Brix v konkurenci 29-ti mlaďochů též VD, ale pěkný posudek, a dost mi tátu v jeho věku připomíná, navíc je to pohodář a moc se mi líbí jeho vztah s mladou paničkou ...

Brix od Zámku Rohozce s paničkou ... a Dáša s Bessinkou "po všem" :)

V příjemném počasí počkáme na odpolední program a závěrečné soutěže, škoda, že polovina lidí už odjela. Sice jsem nevystavovala, ale z mého pohledu byla akce celkem vydařená ... jen možná ... o jednu, dvě Toi-ky víc by příště být mohlo :o

Pár fotek tu  ... a jestli ještě někdy na Chodsku, kdo ví ...