Hamr s choďáčky

Hamr, tentokrát pozdně letní, měli jsme volno a tak jsme vyrazili …

Trochu jsem váhala, krásné dny letošního konce léta jsou téměř tropickými teplotami pro psisko v kožichu náročné, ale ráno se těšil, div ho netrefilo, a tak jsem byla ráda, že jedem. Sešlo se nás sice méně než na jaře, přesto pořád dost na slušnou, nepřehlédnutelnou tlupu, čistě choďáckou, až na fletici Týnu, která se v té černi krásně ztratila. Nejmladším účastníkem byl Birrískovic čtyřměsíční Basco, nejstarším náš, za pár měsíců už desetiletý Kazíšek, kterému se pro jeho rozvážný klid důchodce (bacha, klame :o) a medvídkovský výraz dostalo spoustu pozornosti a hlazení …

Dopolední vedro na parkovišti profuněl ve stínu, ale jakmile se vyrazilo, obíhal smečku s ostatními mlaďochy, a když se namočil v první vodě, kterou jsme míjeli, bylo líp. A zase se šlo stejnou trasou ...

Černý rybník byl tentokrát k radosti psisek už napuštěný, až jsem jim v tom pařáku záviděla …

Po lesních cestách s bílým pískem a koberci kvetoucího vřesu, kde to vonělo borovou pryskyřicí …

za vítanou pauzou pod Stohánkem, který jsem tentokrát vynechala kvůli psisku, a tak nějak i kvůli sobě, protože ač se slunce schovalo za mraky, vzduch se ani nehnul a bylo pravé, nefalšované letní dusno. Až jsme při něm rozvedli zajímavou debatu na téma, jestli se víc potí člověk, pes, kůň a nebo to prase. Za lidi jsme přispěli citelnou zkušeností vlastní, za psy ... těžko vlastně říct, "koňáci" přispěli zkušeností od koní, no a jak to má to prase, dodnes nevíme :o

Dalo se pití ...

a sváča, že ...?

Někdo si vylezl i na skálu, a když se psiska začala honit a blbnout, usoudili jsme, že odpočinku bylo dost, a kolem generálova pomníku, a také louže, ve které se černý chumel svorně vyřádil …

... ke skalnímu Divadlu, které jsme tentokrát všichni svorně vynechali, a po krátké zastávce pokračovali kolem stolové hory k rozcestí pod Děvínem. My s Kazíškem a Birrískovic jsme odtud z různých důvodů :o už k Chrastenskému vodopádu nepokračovali, došli jsme k jezeru osvěžit psiska, Pepa s Dášou se pak vrátili k "Nóďovic" chatě na buřty, a já s psiskem jsme pospíchali na rodinnou oslavu. Ale cestou jsme se ještě zastavili na mnou už dlouho vyhlédnutém místě na okraji Osečné, kde na kopečku v lesíku stojí monumentální barokní Sousoší Tří svatých od Matyáše Brauna …

Místo je i vyhlídkou na řadu významných vrcholů Ralské pahorkatiny, od Širokého kamene, přes Klíč, až po Luž, a je tu v tom letním počasí tak krásně, až se odtud nechce …

Děkujeme Andy za příjemný výlet, za fotky od ostatních a pár našich tu