Na Ještěd s Padíkem
Tak tohle se povedlo :)
O víkendu v polovině ledna jsem chtěla jen vytáhnout na procházku Kačku s Cairem. O výletu pořádaném Přemkem s Padíkem (Prosper Pady z Gipova) jsem věděla a na Ještěd bych se zase jednou podívala ráda, jenže bez auta by jen cesta vlakem nebo tramvají do Liberce, pak tramvají pod Ještěd a dalších x kilometrů pěšky na místo srazu na Výpřeži vydala na slušný výlet a samotné se mi to ani absolvovat nechtělo. Leda že by Kačka šla se mnou :) Ta ale nabídla odvoz, což už bylo lepší a nakonec nejlepší byl návrh Martiny s úžasnou chodskou fenečkou Dášou (Estel od Lužničky), která byla ochotná nás všechny i s psisky odvézt.
V sobotu byl u nás téměř jarní den s azurovým nebem bez mráčku a bylo mi jasné, že do neděle tohle zázračné počasí nevydrží. A také že nevydrželo, ale i tak jsme si nemohli stěžovat. Ráno naštěstí nemusíme vstávat brzy, Kazi se motá v kuchyni a jakmile vytáhnu termosku, začíná se těšit jak malé děcko. Jdeme přes les na místo srazu a ačkoli se těší, stihne utéct za srnkami, obratem se vrátit a pozvracet se. No, nenudím se s ním a alespoň mám jistotu, že nepozvrací Dášu, se kterou pojede v kufru :?
Sraz na parkovišti ... vyrážíme a hned v první louži je plno :)
Martiny autíčko nás nabere na zastávce a Dáša ochotně přibere Kaziho do kufru. Musím se smát, jak ho zvědavě zkoumá a obdivuji, jak oba bez problému zvládají jízdu, když jsou v zatáčkách hozeni občas dost drsně jeden na druhého. Caira má Kačka vpředu pod nohama a za povídání dojedeme až na parkoviště na Výpřeži. Sešlo se nás asi 15 lidí a asi 12 psů, převážně choďáků, borderka, kříženka a 3 obrovští čechohoráci. Mám z nich trochu obavu, ale jsou v pohodě.
Synek, dceruška - oba 8 měsíců a mamina nejmenší :o
Po desáté vyrážíme po žluté značce, fajn, tuhle cestu neznám. Nahoře je mlha, ale nakonec vykoukne i sluníčko. Zajdeme si ke skupině skal zvané Kamenná brána ze které je úžasný výhled. Dáme si s Kazim rohlík a jdeme dál.
Kamenná brána ... Kazik loudí piškoty - úspěšně :)
Povídáme si, psiska lítají okolo nás a jak jsou mokrá a zabahněná cítím, že mám kapky bláta až na hlavě. Špinavý pes a nohavice denodenně zabahněné až ke kolenům je asi to jediné, co mi vadí na letošní zimě bez sněhu. Vylezeme na další vyhlídku Červený kámen, ale kvůli mlze nic moc nevidíme.
Z pozvolné vrstevnicové žluté odbočíme na modrou, která vede 1,5 km kolmo do kopce. Ááá, Přemkovy zkratky :) Lituji, že jsem si nevzala sedák a psisko nezapřáhla, ale je to jeho výlet, tak ať si ho užije na volno. Výstup je opravdu náročný, ale jde se mi docela dobře a za chvíli jsme na rozcestí kousek pod Ještědem. Chvílemi se ukáže i vysílač a modrá obloha, no, alespoň tu není narváno jako za jasného počasí.
V čele náčelník Přemek a dva chodi - Dáša a Kazi
Výhled sice není nic moc a pěkně tu fouká, ale díky lidské i psí společnosti to nikomu ani nevadí.
Kazi a Malý Marťan - hodí se k sobě, Kazi se také občas chová jako spadlý z Marsu :o
Cesta dolů prudkým kopcem místy po ledu a kamenech už je krátká a v půl druhé jsme - my i psiska pěkně zablácení - zase na parkovišti. Díky za hezký výlet :)
"Bože, s tímhle mám jet v kufru?" :)))
Vytvořeno službou Webnode