Koberovské šlápoty

Máme za sebou vydařenou pohodovou akcičku!

Jelikož na letošním Pochodu krajem českých sklářů budeme zřejmě chybět, "vyčmuchala" pro nás Dokýškova smečka náhradu - 36. ročník turistického pochodu Koberovské šlápoty.

Sobotní ráno je sice zamlžené a mokré, ale neprší, takže nás Dokýšovic autíčko naloží, aby nás za slabou půlhodinku zase vyložilo v Koberovech u Železného Brodu. Jdeme se zapsat na nejdelší trasu měřící rozumných 15 km, vyfasujeme mapku, připneme psiska a hned dokazujeme, že jsme turistky-ženy, když se chvíli motáme po koberovské návsi než se s pomocí mapky, mimochodem  celkem jasné a přehledné, a fáborků nepřehlédnutelných pro všechny kromě nás konečně ocitáme na správné cestě :o

Vzduch je příjemně jarně svěží, psiska hezky táhnou, takže za chvíli jsme na rozcestí "Fialník" a bez přemýšlení se dáváme cestou opravdu lemovanou trsy fialek na zříceninu Rotštejn. Prolezeme hrad a při pohledu do mapky zjišťujeme, že jeho návštěvou jsme si trasu dobře o 3 km prodloužily :o

Rozhodně ale není čeho litovat, vracíme se tedy na rozcestí a obcí Vesec stoupáme pomalu ke Kozákovu. Strmá cesta na vrchol dává všem zabrat, ale pískovcové skály, vůně borovic a svahy pokryté koberci jasně zeleného borůvčí nám vynahrazují docházející dech.

Konečně jsme na vrcholu Kozákov (744 m.n.m.), pomalu se vyjasňuje, ale rozhled stále nic moc. Doplníme vodu a pokračujeme dál. Spousta lidí má s sebou psy, o socializaci je tedy postaráno :) Sestupujeme na rozlehlou louku ke stanům s občerstvením a dělíme se s psisky o výborné grilované kuře. Vítr konečně rozehnal mraky, takže si užíváme cestu po sluncem zalitých pastvinách s výhledem na stále ještě bílé Krkonoše.

Po příjemném sestupu a rovinkách mezi poli poslední krátké, ale "vražedné" stoupání a pak už se cestou po Hamštejnském hřebenu kocháme výhledy na Český ráj, na vzdálené Lužické hory, Ještědský hřeben, Jizerky a Krkonoše - to vše najednou!

Hamštejnský hřeben pak prudce klesá skalnatou cestou do Koberov. Tenhle úsek moc nevnímám, protože mě pekelně bolí koleno - přemýšlím, jak ujdu v srpnu 40 km v Jizerkách, když mě teď bolí koleno po 15-ti kilometrech :?

Ale už jsme zase na koberovské návsi, jdeme si pro pamětní list jako jedni z 360-ti letošních oficiálních účastníků a pak už se Kazik může jen svalit do trávy ...

Díky, díky a ještě jednou díky Dokýškově paničce za příjemnou, nezávodní a tudíž pohodovou procházku nádherným jarním Českým rájem :) Její jako vždy krásné fotky zde a povídání určitě již brzy zde :)