Kouskem z Máchy ...

Druhou zářijovou neděli, ještě před Jizerkami, bylo tak krásně, že jsem rozhodila mapu, tentokrát trekařské z "Máchy 2012" a z "Máchy 2014", a rozjeli jsme se zpátky na Kokořínsko ... výchozí bod Dubá, okruh cca 10-12 km. Což na to, že vyrážíme v půl jedné odpoledne a na moje kochací tempo, není nic moc, ale pořád je ještě světlo dlouho do večera a bez čelovky na svoje nápady, jako třeba tento, už raději nevycházím :o

Z Dubé to nemůžeme vzít jinam, než za sv. Prokopem v polích ...

stojí tu pořád stejně, jen jsme všichni, on, já i pes o 6 let poněkud "zvětralejší" :o

Je pod mrakem, vedro až dusno, od Prokopa tedy nejdřív do údolí k Liběchovce ...

namočit psa a můžeme dál ...

Pramenným dolem ... jedním z mnoha kokořínských dolů, který nepatří k těm "profláklým", přesto má stejnou atmosféru a díky mokřadům Horní Liběchovky i vítanou, čistou vodu pro psa ...

má skály ...

a také výživné stoupání k Dražejovu, ve kterém jsem opět měla větší problém já, než pes!

Dražejov ... Dražejov ... známé jméno, přesto si ho musím připomenout v mapách, kdy že jsme jím procházeli a bylo to při obou ročnících. Dáme pauzu ve stínu kapličky sv. Jana Nepomuckého a šineme se ... je fakt vedro ...

známou cestou, ze které si nicméně nepamatuji třeba skalní kapličku ...

Náš cíl ale známe ...

jen rozhledu z něj nám dnes není moc přáno. I tak jsme tu ale poseděli a porozhlíželi tentokrát mnohem déle než tenkrát, protože za těch 6 let, co jsem tenhle kraj přece jen trochu poznala, promlouvá  ke mně mnohem víc ... přesto, kromě Bezdězu, v těch vrcholech stále tápu :o

Z vrcholu seběhneme na Panenský hřeben a já si jen říkám, jak těžko člověk známá místa z té paměti doluje!

Kdysi jsme tu funěli nahoru, dnes máme příjemnější směr z kopce, je lepivé dusno, vzduch se ani nehne, pusto, prázdno ...

prostě Kokořínsko ...

Naučnou stezkou, přírodní rezervací Mokřady Horní Liběchovky ...

Ocúny v mokřadech

zpátky do polí u Dubé ...

:)  

trnky v polích a neznámý křížek v Dubé

Ale den ještě nekončí, protože si odtud vyhlížím kopec se zříceninou kolem kterého jsem přijížděla a zajímá mě, co to může být?

Éééh, ta paměť ...

protože kopec, na který se v potu (nejen) tváře pracně vyškrábeme, je Berkovský vrch

na kterém tedy nemůže být nic jiného, než zřícenina hradu Starý Bernštejn ...

Hrad není volně přístupný, návštěva a vyhlídka z věže je možná jen po dohodě s majitelem, přesto je i z míst, na která jsem se dostali (i když pohyb po skalách kolem zříceniny je hodně "o hubu"), krásný výhled ... no, a jak jsem zjistila později z mapy, i tady jsme s Máchou 2012, dokonce těsně okolo zříceniny, procházeli!

Tak třeba zase někdy příště ... o pár fotek víc než v povídání zase jednou na rajčeti