Lužická padesátka - 42. ročník

Příjemná akcička za námi :)

Letošní počasí turistickým akcím moc nepřeje, ale z důvodu lidsko-psího absťáku už bylo nezbytně nutné někam vyrazit. Neříkala jsem před pár týdny, že už letos nikam nejdu? :)))

Lužické hory až tak dobře neznáme a pochod organizovaný turisty z Hrádku nad Nisou byl příležitostí, jak z nich zase kousek poznat. I počasí se první májovou sobotu tváří přívětivě a trasa o délce 15km je po drsném slapském midu balzám pro nožky. Navíc mě trápí x-tá rýma za tohle jaro a Kazi má (pro něj těžko pochopitelný) poočkovací klidový režim, takže lákavé delší trasy musí počkat do příště.

Vyrazíme voňavým a vlahým jarním ránem po žluté značce a hned za městem si uděláme zacházku ke známému rekreačnímu jezeru Kristýna. Je to zatopený bývalý hnědouhelný důl těsně u česko-polsko-německých hranic. Od jezera pokračujeme teď už po modré značce směrem ke zvolna se zvedajícím lužickým kopcům. Cesta rozkvetlou a zelenou jarní krajinou je po dlouhé zimě balzám pro duši.

Na první kontrole vypustíme psiska do potoka a už nás čeká první stoupání. Opět jde plno lidiček s přátelskými psíky, takže ani chlupáči se nenudí. Vyfuníme na Sedlecký špičák a čeká nás cesta nahoru a dolů po hřebeni mezi nádhernými skalními formacemi.

Vrcholem je pak skalní vyhlídka Popova skála (565 m), ze které je úžasný kruhový výhled na jen pár kilometrů vzdálené Německo a Polsko, Jizerky a v dálce i Krkonoše. Typické kuželovité kopce Lužických hor jsou překvapivě až dál a skalnatý hřeben na kterém stojíme připomíná spíš hory Jizerské. K radosti psisek dáváme svačinovou pauzu, které Kazik okamžitě využívá ke stlaní si pelechu v borůvčí.

Tyhle krátké "courací" nezávodní trasy jsou prostě nejlepší, člověk má čas zastavit se, pokochat se, zajít si na místa, která by byla škoda minout, pomuchlat se s nadšeným psiskem a třeba si pohrát s foťákem ...

Z vyhlídky jsme kromě hor viděly také pěkně černé mraky blížící se z Německa, takže se zvedáme a šlapeme dál příjemnou cestou klikatící se lesy a mezi skalami.

Pár kilometrů před Hrádkem začínají padat první kapky a do cíle docházíme v příjemném májovém deštíku. Uvážeme psiska pod stromy a vrháme se na cílovou odměnu v podobě buřtu s chlebem a hořčicí jako kdybychom ušly kilometrů přinejmenším padesát. No, na plyšoně tentokrát nezbylo :)

Jen pár, ale krásných fotek od Dokýšů a naše ...