Mariánská sklářská pouť Kristiánov

Když vyjde počasí, je to jedna z nejpohodovějších akcí na konci léta ...

Letošní počasí bylo krásně letní, tak jsme sbalili baťoh a v moc milé společnosti vyrazili do srdce Jizerek, kde se skrývá bývalá sklářská osada Kristiánov. Kazika jsem s sebou kvůli teplému počasí nikdy nebrávala, letos jsem ale neměla to srdce nechat ho doma, tak jel k jeho obrovské radosti s námi. A protože s jeho bezproblémovostí je radost chodit kamkoli, tak jsme si to užili všichni. Kazi potkal spoustu stejně pohodových psíků a po cestě je dostatek vody, takže ani teplo mu nevadilo.

Na místě jsme prošli stánky a nakoupili koláčky a všechno, bez čeho se prostě z téhle pouti nedá odejít. Kazíška jsme přes jeho protesty uvázali do stínu, kde budil pozornost nejprve srdcervoucím nářkem, když jsem mu odešla (a to nebyl sám, ale se zbytkem rodiny :)))) a potom svým zjevem - nejčastěji jsem na jeho adresu slyšela slovo "medvídek" :) 

S krkovičkou a kuřátkem jsme se pak usadili na louce, dali si medovinu, na zpáteční cestě posbírali houby ... prostě balzám pro duši!