Pojizeřím za sluncem ...

Každoroční, nejen bíglovsko-choďácká akce s poetickým názvem ...

a šlapalo se nám s Kazíškem letos moc hezky! Možná škoda, že pro zpestření nebyla v tom původně plánovaném Bedřichově v Jizerkách, ale i v tom Českém ráji mám pořád takové rezervy, které jsme díky celému pořadatelskému týmu zase trochu zaplnili!

Ač jsme to měli skoro "za rohem", objednala jsem si chatku v kempu v Sedmihorkách na celý víkend, v pátek večer jsme příjemně poseděli se známými tvářemi ve vyhřátém Skaláku a v luxusní chatce střídavě prospali-probděli noc do sobotního rána. První věc kterou ráno dělám je zametání písku v chatce, přitom se psisko jen párkrát prošlo po kempu!? Prostě jsme v Českém, pískovcovém ráji :)

Sobota ráno ... přijíždějí ti, co tu nespali, někteří už docela časně, ale zkušení už vědí, že tady se nespěchá, a tak kdo ví, jestli bychom nevyrazili v poledne, kdyby Libor na tu pořadatelskou chatku nezaklepal :))) Je při tom čekání ráno, pravda, docela chladno, i v té mojí chatce, kde jsem si hrdinně nepřiplatila za topení, ale je veselo ...

protože holky jsou v mimoních kostýmech prostě boží :)))

náčelník (čeho už nevím) neméně ... jojo, letos se soutěží o nejlepší kostým a zpětně mě mrzí, že jsem si tu masku nakonec taky nepřivezla.

I to sluníčko se snaží skrz podzimní ranní opar, tak udělám pár fotek, vytáhnu natěšené psisko a skoro v už dopoledních 9:20 vyrážíme Českým rájem za sluncem ...

Trasu jsem stejně jako vloni zvolila "zlatou" střední a doufala, že dojdeme do tmy :o Podle "mapičky", která mi přijde proti těm longařským taková ... roztomilá :)

... vycházíme z kempu, psisko připínám na bederák od baťohu, jelikož jsem poprvé "v historii" zapomněla zabalit trekový pás, ale nakonec to vůbec nevadí, rozdíl téměř nevnímám. Opět necháváme ostatní předcházet, protože pes prostě nepůjde, dokud nezjistí "kdo že to za námi jde???" a tak se s "důchodcem" nehodlám hádat, od rozcestí s první kontrolou jdu trochu jinak než ostatní, ale nevadí ...

protože je tu třeba Josefův pramen ...

Po modré jsme za chvíli ve skalách ...

ve známém seskupení "Kapela", na které jsme se nesčetněkrát dívali z vyhlídky shora, a tak je zvláštní vidět třeba zrovna "Kapelníka", nejvyšší a nejznámější skálu hruboskalského skalního města, zdola ...

a ač jsem tu nevím už pokolikáté, stejně si člověk v těch skalách vždycky řekne "Tohle je prostě bomba!!"

Po schodech ...

na kterých nemáme nač si stěžovat, protože Věrka a spol. tu šli při trasování s kolem :)))

... k průchodu "Pod Sfingou"

kterým prolezeme ...

... ke schodům pro změnu dolů, kde zastavuji na první krátkou pauzu na shození vrstev především, protože nás čeká pěkný zahřívák na Janovu vyhlídku, se kterým psisko nemá nejmenší problém a doslova rve nahoru za ostatními.

Kromě krásného výhledu ...

Myšákových skoro 11 let ...     

nás čeká i kontrola č. 2, odkud mastíme směr Valdštejn ...

a nevím, jestli podzimem nebo větrem vanoucím před avizovaným odpoledním deštěm, ale připadá mi, že to tu dnes v těch skalách nepopsatelně krásně voní!

Alejí k Valdštejnu ... u kterého ani nezastavujeme, a prcháme z toho "Václaváku" do klidu stezky kolem mokřadů Jezírka ...

... nádhera!

Šlape se nám dnes možná díky chladnějšímu počasí moc dobře, přesto dávám za Jezírky pauzu na ty rohlíky, když už je vleču v tom báglu a je to poledne, i když nás tak odsouvám opět na ten chvost ...

ale což, proto tu nejsme a tak nasáváme podzimní atmosféru cestou přes Pohoří ...

U rozcestníku "Rybníčky" je odbočka "Vyhlídka na Bezděz 250m", kterou si nemůžu nechat ujít, i když se mi na té pěšince v borovicích zdá, že tu nemůžeme nic vidět?!

Ale opravdu je tu ...

i když v tom dnešním zamlženém výhledu Bezdězy nevidíme, ale výhled na Drábské světničky vždycky stojí za to!       

Po silnici do Olešnice ...

kde si na cestičce mezi poli nad tím terénem a podzimní idylou chrochtám blahem ...

Po idyle nás pak čeká 1,5 kilometru po silnici, během kterého se pomalu, ale jistě drobnými kapkami schyluje k tomu předpovídanému dešti, který, jak doufám, ještě nějaký čas vydrží. Přes potok Žehrovka a jsme zase v lese, u rozcestníku Vysoké kolo, kde hodlám zapsat kontrolní odpověď č.4, jenže, ouha, propiska zastrčená na pásu baťohu nikde! Sakra, na místo poslední zastávky se mi teda vracet nechce a kdo ví, kde jsem ji vytrousila, tak si rozcestník alespoň fotím, přemýšlím, čím budu ty odpovědi psát a vyhlížím, kde bych jakého domorodce mohla poprosit o tužku. Jde to tu ale zatím dost těžko, jdeme totiž stezkou vedoucí Přírodní rezervací Podstrosecká údolí a musím říct, že se mi tu líbilo moc!

V první civilizaci za lesem poprosím hodnou místní paní o propisku a už zase v klidu míříme k mnou vyhlíženému Věžickému rybníku ...

na který se vždycky těším, byť je tak profláklý. V půl druhé odpoledne jsme na rozcestí "U Přibyla", u přístřešku na kraji rybníka si dáme další rohlíkovou pauzu a pak už se jen kochám ...

Docela na dlouho jsem se tu zasekla, mezitím se lehce, ale už citelně rozpršelo, tak pláštěnku alespoň na baťoh ...

a cestou, kterou známe z loňského podzimního "Čmuchání po Edenu", valíme směr Hrubá Skála ...

Kazíškovi to dnes opět krásně šlape, šňůru napíná celou cestu a tak mám z našeho dnešního, oproti loňsku nesrovnatelného, krásného času fakt radost! V houstnoucím dešti se člověku nějak ani zastavovat nechce, na Hrubé Skále je podobně přecpáno jako na Valdštejně, místo Myší dírou si omylem kousek zajdeme a vezmu to kolem Adamova lože ...

kde je vyjímečně liduprázdno a tak možná lepší, než letět se šíleným choďákem dírou plnou turistů.

Od Hrubé Skály do Sedmihorek-lázní ...

kolem sv. Prokopa, který tu stojí už 282 let ... bychom trefili i poslepu, poslední odpověď už musím psát pod přístřeškem, jak se rozpršelo, ale rybníku Bažantník před kempem to na podzimní atmosféře vůbec neubírá ...

a v 15:43 jsme v cíli!

Zmoklí, ale pořád ne tolik jako midaři, kteří jsou stále ještě na cestě, a jsem ráda, že jsem se ještě ráno nenechala zviklat myšlenkou, jestli se přece jen nepoprat s tou delší trasou. Prší čím dál víc a je sychravá zima, jenže Skalák je rezervován pro jinou akci, a tak na vyhlášení čekáme venku na terase pod slunečníky, dám si gulášovku a čaj, který jsme dostali, povídáme si, občas odběhnu za psiskem, které nechávám na suché verandě chatky oschnout a opadat z něj to nejhorší.

A je tu vyhlášení ...

sice jsme zase na chvostu, ale s pro nás v krásném čase 6,5 hodiny, oproti loňským 10-ti :o

Chvilka slávy pro krátkou a střední trasu je za námi, rozjíždí se to domů, a drsoň jako já vyměkne a jdu si na recepci připlatit za topení, protože je prostě kosa! Blaho po otočení knoflíkem topení je nepopsatelné, psisko se uvelebí v chatce, já si jdu konečně dát tu horkou sprchu, po které se vracím na terasu, protože hospoda je stále zabraná, dám si výborný guláš, povídáme si, zatleskáme na vyhlášení midařům a protože v tom sychravém počasí se mi venku už sedět nechce, jdu za psiskem do vyhřáté chatky.

Ráno je po dešti, přemýšlím, jestli se nezajet ještě někam podívat, když už jsme tady, ale zatažená obloha nikam moc neláká, i když ve skalách bude krásně i tak. A tak pro tentokrát sbalíme a jedem ... z dalšího "Pojizeří", za které Věrce, celému týmu a všem ostatním dík! 

Doma jsme brzy dopoledne, psisko vyskočí a hned zase naskočí zpátky do kufru, kde leží dokud nevybalím ...

až ho z něj musím nakonec "vyhodit" ... chápu ho, kratší to tentokrát bylo :) 

Za fotky ze startu a vyhlášení díky Marcelce a pár našich tady