Předvánoční choďácké Dvoračky

Příjemná akce s fajn partou od choďáčků ...

                                                   a dík všem kdo se postarali, aby nám neutekla ...

... a o stříbrné adventní neděli jsme tak místo předvánočního nákupního šílenství mohli vyrazit do ticha a klidu Krkonoš. Akcí za sebou máme nespočet, Kaziho těšení se už by mě tedy nemělo překvapit, jenže to, co předvádělo psisko tentokrát se ani nedá pořádně popsat! A rozhodně nebyl z chodské party sám, jak jsme si o tom povídali později, prostě zimní, co se akcí týče okurková sezóna :) Počasí, jak jinak, nejhorší z celého týdne, ale nás horaly to nemůže odradit a hlavně, bude tam přece Dědek! Na kterého bych si už konečně měla pořídit ten diktafon, protože mi zase spousta těch jeho keců utekla a dodnes marně vzpomínám, jak že to bylo třeba s tím kladivem ... :o

Místo srazu jsme tentokrát neměli daleko, v pohodě a klídku jsme tak před desátou dopolední dorazili do Rokytnice. Na parkovišti už se hemžil nepřehlédnutelný Dědkův klan čítající 5 lidí + Atreye, Flagínku a Brejkí, a taky je tu Michal s Bessy a Honzík s Fairinkou, a psisko už mi v kufru ječí nadšením. Ještě si v něm ale chvíli posedí, protože venku místo sněžení nepříjemně prší, takže jsme mokří ještě než se přivítáme a než dorazí Denisa s Dustinem a Woodym, Romana s ausíky Frájou a Tobíškem a po akademické nóóó řekněme čtvrthodince? :) hlavní pořadatelka Věruška s Aríškem a Čertíkem spolu s Julkou a Bouráčkem a novým choďáckým přírůstkem, kterého facebookáři narozdíl ode mě už určitě dobře znají ...

Víc už nás nebude, Rokytnici tedy opouštíme v počtu 12 dvounožců a 14 čtyřnožců a míříme do kopců. Střídavě více méně prší, čvachtáme silnicí v proudech vody a sněhové břečce, je mlhavo takže výhledy se nekonají, ale ani nám to nevadí, protože Věruška nám popisuje, jak krásné počasí tu měli celý předchozí týden :o A už vůbec to nevadí psiskům, která lítají jak šílená a užívají si společnost psích parťáků, zatímco my si užíváme zase jednou to fajn společné šlapání ...

Začínáme stoupat, pozvolna, ale pak už citelně. Čekám na psa, který se mi opozdil, ostatní s Dědkem v čele mastí dál a zůstáváme tak na konci sami. Nejlepší na tom je, že psisko pak na všech čtyřech partu dožene hned, já se hrabu tím těžkým mokrým sněhem, rozepínám bundu, plíce až v krku a v těhlech podmínkách nemám šanci zrychlit a dohnat je. Týjo, lidi, neblázněte! Poslední měsíce trávím od rána do večera v práci, denní světlo a slunce vidím za oknem při obědě a o víkendech, vždyť já tu dneska umřu! :))) Tak se tam plácám, myslím na akce příští sezóny a když si představím ještě ten baťoh na zádech ... nejdu nikam! Naštěstí v tom dnešním těžkém stoupání zpomaluje i Honzík s Julkou a když se na nás Věruška otáčí s nadšeným výrazem a výzvou "uplácáme sněhuláka", nejsme daleko od toho udělat toho sněhuláka z ní :o

Polomrtvá se doplazím na Ručičky a jsem tak mimo, že to tady nepoznávám. Dáváme tu naštěstí pauzu a od Věrušky za odměnu dostáváme výborné perníčky její vlastní výroby. Nestojíme dlouho, ale docela mě to vzpamatovalo, takže úsek z Ručiček už se mi jde líp ... ale jo, příští rok určitě někam vyrazíme :)

Povídáme si, přecházíme sjezdovky, na kterých psiska blbnou a jen nevěřícně a závistivě zírám, s jakou lehkostí je vybíhají :/ Přesně v poledne jsme u cíle na Dvoračkách. Je tu nevlídno, mlha a studený silný vítr, ale uvnitř, kam naši mokrou lidsko-psí partu bez problému pustí, je útulno. Objednává se nejen to kyselo, já s Michalem jdeme do guláše, psiska spí pod stoly a příjemně se tu sedí a povídá ...

... třeba s Romčou o australáčku Tobíškovi, což je úžasný čokoládově hnědý medvídek, který mě svojí povahou i tou medvídkovostí naprosto dostal!

 Neboj, to víš, že bych Tě nevyměnila!  

Kolem druhé hodiny se zvedáme, jakž takž usušení, a vylézáme do té venkovní sibérie - pro představu Dědkovo přirovnání "To je zima, jak když vylezu z vany!", ve které ještě uděláme nezbytnou hromadnou fotku a pak už nás čeká jen cesta dolů. Pěkně rychlá i bez kluzáků, po silnici ...

a po sjezdovkách ...

Kolem třetí odpoledne jsme zpátky na parkovišti, rozloučíme se a příjemně unavení vyrážíme na zpáteční cestu z téhle povedené akce, které by se také dalo říct sraz abstinujících trekařů, protože treky byly jedním z důležitých témat. A zdá se, že hned první akce bude mít tentokrát silné longařské choďácké zastoupení ;)

Fotky na rajčeti +  od Dědka - dík :)