Předvánoční choďácký výšlap na Dvoračky

"Stříbrná neděle" 17. prosince ... "předvánoční pohoda" aneb nákupní šílenství v plném proudu. A vyrážíme i my ... a kam že?

 No jasně ... DO KRKONOŠ!!

Sníh nás zasypával už pár dní předtím, navíc se oteplilo, pěkně to ztěžklo ... to zase bude fuška! No nic, nejsme z cukru a připadá mi, že jsme nikde nebyli už celou věčnost, navíc se známými tvářemi! Ač jsem vstala včas a dala si na všechno dostatečnou časovou rezervu, nakonec nestíhám a vyrážíme už v hraničním čase skoro ve čtvrt na deset ... nóó, do srazu v deset v Rokytnici máme co dělat, navíc na silnici, která je místy ideálním terénem pro testovače zimních pnemautik! Za pár minut deset a my jsme teprve v zatáčkách před Rokytnicí, volám Liborovi "Počkejte na měéééé!" a dostává se mi uklidnění, že ostatní taky ještě nedorazili a že mezi nimi bude i Dědééék! :)

Na parkovišti jsme lehce po desáté, přivítání ... ahóój!, navléknout se do zimního, nahodit baťoh, vypustit psisko a velí se odchod. Kdo všechno vlastně dorazil zjišťuji až za pochodu ... týjo, Marcelka a Sylva, odvážné! Protože u nich to jistě vypadá spíš jak na jaře a ne jako tady, v té sněhové nádheře, na kterou nám dokonce na chvilku posvítí i sluníčko ...

Libor s juniorem a s tátou (kloubouk dolů, že do toho jde zase s námi!), Dědek s Fanynkou, Honza s Fairy, Julka, Stáňa a Michal ... jen nejdůležitější člen výpravy, Věruška, musela zůstat doma s nemocnou Adélkou ...     

Cestu známe, jen se zase brzy roztrháme, když skupinka vpředu nasadí tempo a já s Kazíškem a Dědkovými s malou Eli Dark Bark zůstáváme na chvostu. Psisko si nechávám na vodítku, aby nelítal s ostatními v hlubokém sněhu, protože potřebuji, aby mu Indulonou namazané tlapky vydržely bez zmrazků co nejdéle ...

a tak si šlapeme sotva vyšlapanou cestičkou, rozhlížíme se, fotíme  ... 

a za povídání si s Dědkovými, pomalu ale jistě, došlapeme k prvnímu rozcestí, kde se nám to začíná podle kondice rozdělovat na "horaly" a "jižany" ;)

A jako by nestačilo, že už pěkně funíme, začíná na nás někdo zeshora sypat z pořádného pytle ...

až mají psiska brzy bílou "deku" ...                

Na Ručičky se dohrabeme každý s různě dlouhou časovou prodlevou, přičemž mám radost ze sebe i z psiska, že jsme mezi prvními zástupci týmu "horalů". Cukroví tentokrát vytáhne Stáňa a bylo móóóc dobré, kiosek má kupodivu otevřeno, svařák co si koupil Honzík tu mají výborný, Bolehovských rum taky neodmítnu a po té makačce a v tomhle počasí fakt chutná!

No opravdu husté to bylo! :o

Po příjemné přestávce vzhůru do toho dál ...

a psisko si začíná vykusovat tlapky, tak se modlím, ať to ještě chvíli vydrží, netuším totiž, jak bych meďana třeba nesla v náruči :o Cesta přes sjezdovky je vtipná, když místy zapadáváme do vrstvy umělého sněhu až po kolena ...

a čím výš stoupáme ...

tím větší zimní krása tu je!

Poslední metry, které tady "na papíře" ubíhají velice snadno a rychle ...

a konečně Dvoračky! Které nás opět vítají vskutku vlídně hřejivou náručí ... :o

 Uvnitř je ale opravdu hřejivo a útulno, mají tu vánoční výzdobu ...

i na místech, kde by to jeden nečekal ...

jídelníčkem jsme se opět rozdělili na týmy "kyselo versus hovězí vývar" a dále na "smažák versus guláš", a taky tady Marcelka zdárně vyřešila záhadu zvláštně "plácavého" zvuku, který ji už chvíli "pronásledoval", když se ukázalo ... no prostě letošní Choďácké Dvoračky byly tak drsné, že podrážka jejích, pravda, postarších pohorek už prostě nevydržela :)))

Po zasloužené odměně v cíli zase ven do zimy ...

bez společné památeční prostě odejít nemůžeme ...

a pak už jen tradiční sešup dolů, který si my, konzervativní :)), užíváme po botách, ostatní na kluzácích ...

a zase to na nás zeshora někdo pěkně sype!

Zpátky v Rokytnici je člověk podstatně rychleji než naopak ...

kolem Krakonoše u parkoviště ...

kde to pod vrstvou sněhu pěkně klouže ... "Paparazzi" Marcelka a oběť Sylva :)

Čekání na Dědka s Fanynkou, kteří si (nedobrovolně) prohlédli i místní centrum, si krátíme povídáním ...

a později už i podupáváním, protože se do nás dává pěkná zima, a tak se po asi půlhodině rozloučíme.

Děkujeme Věrušce za uspořádání ...

                                                                       ... a příště snad bude líp!  

Za fotky díky moc Dědkovým,  Marcelce  a naše (snad časem) tu ...