Rádelské rybníky
Můj plán. Delší procházka nebo kratší výlet, do neznáma, jak trefně poznamenala Dokýšová. A bylo to super!
O rybnících ukrytých v lesích nikdo z nás donedávna nevěděl a tak mě napadlo, že je to ideální cíl pro výlet s psisky. A Dokýšovic nás vytáhli hned v neděli, za což jsem jim velice vděčná, protože jsme si nakonec krásně mákly a zapomněly na starosti.
Počasí po nic moc týdnu nádherně letní, natěšení chlupatci i my, po deváté vyrážíme. Pro nás novou cestou, psiska si čmuchají, my si povídáme a za chvíli jsme na místě, kde už by bylo potřeba odbočit do lesů. Nastříkáme se repelentem, který mám prozíravě s sebou a přes malou loučku zamíříme k lesu.
Na kraji jsou maliny, ale jaké! Hřích je tu nechat, tak se alespoň cpu co to dá. Cesta žádná, ani podle mapy, Dokýšová se tedy zatím vnoří s GPS-kou do porostu hledat něco schůdného. Kazi šílí, mám ho na šňůře u pasu, protože kousek od nás je železniční trať, a nechápe, jak se můžu zdržovat malinami, když les Dokýška s paničkou už nenávratně pohltil. Alespoň takový dojem mám z jeho závislosti :)))
Tak jo, s povzdechem opouštím obsypané keře a též se vnořím do pralesa. Jedině tak lze totiž nazvat terén, kterým se pak další hodiny prodíráme. Šíleným sešupem sklouzneme ke trati a nezbývá než se po ní pár metrů vydat. Trať je dost frekventovaná, jak později zjistíme, a vlak přejede naštěstí chvilku poté, co už jsme zase v lese. Opět zarostlý sráz do údolíčka, kterým protéká voda a kolejemi od čtyřkolek pro změnu do prudkého kopce, nó, už se pěkně potíme. Ideální trénink na příští trek, ke kterému si ovšem ještě musím v duchu připočíst 10-ti kilovou krosnu na zádech :o
Rybníky nikde. Vynoříme se na kraji pole, podle GPS se stočíme zase do lesů a nakonec se vynoříme v místech, kde to sice známe, ale kde jsme vůbec neměly být. Nicméně už nejsme od rybníků daleko a s pomocí hodných domorodců jsme za chvíli u nich. Přesně v poledne, po dvou a půl hodinách cesty výživným terénem.
Je tu hezky ... a náhodou zjistíme, že z druhé strany k nim vede široká, pohodlná, celkem krátká šotolinová cesta :o Po sváče a osvěžení psisek vyrážíme hledat jinou cestu zpět. A jsme opět na kolejích, kde to krásně voní létem a prázdninami ...
Šíleným srázem, kde pouštím psisko samotné a i tak sedím párkrát na zemi, kapradí mám až ramenům, teda, jestli tohle dáme bez klíšťat? Z kapradí se vynoříme na poli a nezbývá než se dát po jeho okraji. Je tu směska obilí a nepravého heřmánku, který nádherně voní a ve kterém se psiska úplně ztrácejí. A taky je tu hrášek, od kterého zase nemůžu odtrhnout sběračku Dokýšovou :)
Pomalu dojdeme k prvním domkům obce - kdybychom bývaly šly touto cestou, byly bychom u rybníků za chvilku :o S pěknou houbou v psím košíku, s kapsami nacpanými hráškem a nadopované pravou letní atmosférou toho ale vůbec nelitujeme ...
Vytvořeno službou Webnode