Rašeliniště Jizery s Padíkem

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál je osada Jizerka ...

Tak přesně tohle jsem měla v hlavě třetí říjnovou sobotu, když jsem se prokrajovala tou hustou mlhou při cestě na Jizerku. A pohádka to zrovna nebyla, neskončit na tý poměrně úzký silnici v pangejtu. Ráno jsem se musela do toho studeného, mlhavého, vlhkého psího počasí trochu přemlouvat, ale pak jsem se na ty zamlžené Jizerky začala i těšit. Jen jsem si říkala, že tam možná budeme s Přemkem sami a než jsem po půl deváté vyrazila, poslala jsem mu ještě smsku, netušíc, že Přemkovi nefunguje tyhle dny telefon. Stoupám tou mlhou po silnici nad Polubným, teplota klesá na slabé čtyři stupně nad nulou a říkám si, že v tomhle prostě nemůže nikdo dorazit! Smska zůstala bez odezvy, tak se holt půjdeme na tu Smědavu projít s Kazíškem třeba i sami ...

Fasujeme sušenky ...

Jenže vjíždím na parkoviště a zírám, protože jsou tu všichni, Přemek, Pepa s Birčou i Vašek s Bártíkem - chlapi, jste skvělí! :) Jediná živá duše kromě nás je tu dnes ráno ještě chlápek za Společnost pro Jizerské hory, která pořádá akci Ukliďme Jizerky a má, myslím, radost, že má komu nacpat ty sušenky, placku s logem akce a taky pytel na odpadky :o Největší radost máme z těch sušenek, i když já se na cestu nadopuju tím obvyklým banánem a před desátou vyrážíme a já tady trochu "narušuji" tuhle dnešní pánskou jízdu ...

Skoro pánská jízda - Přemek, Pepa, Vašek, Padík, Birča, Bártík a Kazik ...

Projdeme osadou ...

odbočíme na už známou cestu ...

a ačkoli jsme v Jizerkách, povídáním se s Pepou dostaneme až do Česko-saského Švýcarska a zahříváme se vzpomínáním na Chodský víkend tři roky nazpět ...

Stoupáme stezkou přes Jelení stráň ... 

Hlavní fotograf výpravy a vůdce, který se zdržel na borůvkách :)

směr Pytlácké kameny a počasí se nahoře překvapivě vylepšuje, i když to z fotek možná až tak nevypadá ...

Pytlácké kameny

Ochutnáváme říjnové borůvky, každý s jiným výsledkem aneb "jsou hnusný" zhodnotí je Pepa, "jsou náhodou dobrý" zastává se jich Přemek a sní jich z nás nejvíc, já říkám "dají se ještě jíst" a jestli a s jakým výsledkem je ochutnal Vašek si nevzpomínám :) U Pytláckých kamenů dáváme ke psí radosti svačinovou pauzu ...

Na výstup se v tomhle počasí nikdo nechystá, mě to ale nedá a mám prověřený nesmekavý boty, tak si nahoru vylezu a i v té mlze to stojí za to ...

Jen ten můj šakal dole vyje, dokud se mu zase nevrátím ...

 sbalím baťoh a jdeme dál ...

k rašeliništím Černá jezírka, na která se těším ... 

a pořád a stále se kochám tou barvou trávy tady, která s okolní seversky tajemnou a jen zdánlivě pochmurnou krajinou tvoří neuvěřitelný kontrast ... který lze najít snad ještě na našem choďákovi ...

Kazi a Birísek

a z nich táhlou cestou k Předělu ...

kde si s Vaškem nemůžeme nevzpomenout na letošní Bludnou psici ... Ahoj Dědku! Banda děkuje za pozdrav, supr že šlapete i tam u Vás :)

Z Předělu na Smědavu, v počasí, které se klesáním horší, je vlezlá zima, spíš už slabě prší než jen mrholí, tak se těším do tepla smědavské chaty a představuju si třeba tu bramboračku ... jen je mi líto psisek, která budou muset v tomhle počasí zůstat venku, ale zákaz psů ze dveří zmizel, takže lezeme dovnitř i s nimi a vůbec jsem netušila, že to není jediná změna a koukám jak zjara na nový interiér i samoobslužný systém. No, upřímně se mi nový moderní a studený vzhled nelíbí a vzpomínáme na tu starou, ale útulnou chatu ... a taky ceny, protože jídelní lístek se hóóódně ztenčil a ceny naopak hóóódně vyrostly. Mám hlad a tak si ty francouzský brambory za 120 korun dám :/ Jsou dobrý, ale atmosféra chaty mi prostě nesedí, takže se hned po jídle zvedáme, já přihodím vrstvu navíc, protože venku je fakt vlezlo a míříme pomalu zpátky, v počasí pochmurném, ale s náladou veselou ...

směr zamlžená Jizerka ... 

Ve tři odpoledne jsme příjemně unavení zpátky na parkovišti ...

Přemku a všichni, dík za výlet, nasmála jsem se zase a těšíme se na další výletování!

Fotky  a za spoustu pěkných díky Birrískovým !

    Říjen - král měsíců. Trávy žloutnou. Je čas mrazivých jiter a prvního tmavého ledu na rašeliništích. Čas zmrzlé klikvy a zimomřivého slunce ...

                                               (Miloslav Nevrlý - Kniha o Jizerských horách)