S psími veterány po Lužických horách - den čtvrtý

Probírám se o čtvrté hodině, už je světlo a opět cítím na tváři lehounké kapičky, ze kterých ale naštěstí není nic. Je zataženo a neskutečně se během těch pár hodin ochladilo! Nojo, jsme přece jen na severu a na horách, a tak navlékám téměř všechno co mám, včetně zimního šátku na krk a bezprstových rukavic ... 

 a ještě se zahrabu na nějakou tu hodinu spánku ...

Když se po páté ranní proberu, Marcela už se "otáčí u plotny" ... ááá, budeme mít opět teplý čaj! Který dnes tuplem bodne, jak se mi v té zimě z toho spacáku nechce vůbec vylejzat a snídám v něm ...

a Marcela se mi řehtá, že v těch rukavicích, spacáku a množství igelitek rozložených za mnou připomínám bezdomovce :))

 Schroupu piškoty a hutného Flap Jacka a nevím, jestli po něm nebo únavou z nevyspání, není mi nějak nejlíp a tak dochází i na tu Kofolu, kterou táhnu až z jiřetínské cukrárny a spraví mi žaludek už prvním hltem! 

Ježíš, to je kosa!! Zato vyspinkanému psisku je příjemně, ochlazení je na něm znát a po včerejší "krizi třetího dne" je čilý a hezky mu to šlape. Už ani nevím, v kolik jsme z Milštejna vyrazily, ale nespěcháme, neb do Cvikova to máme pouhých cca 5 kilometrů.

Jdeme po neznačených cestách a i tady nacházíme krásná místa ... 

a když dojdeme k silnici, padá na mě nostalgie z nevyhnutelného návratu, jak krásně tady v těch Lužkách bylo! 

Po silnici se nám nechce ...

a tak si zpestříme cestu pěšinkou kolem nečekaně pěkného zákoutí ... 

... je to jeden z mnoha bezejmenných rybníčků, které tu u Cvikova jsou, a nad ním i pískovcové skály! Je tu turistický přístřešek a také stan se spáči, kteří tu nejspíš u rybníka nocovali ... 

Po psiskově koupeli vyfuníme krátký, ale pěkně prudký stoupák mezi skalami a vynoříme se na loukách symbolicky opět u Kalvárie, kde naše cesta přesně před třemi dny začínala ... 

Nebe se pomalu vyjasňuje a do Cvikova přicházíme už zase za sluníčka, povídáme si a zhodnotíme celou akci jako, když to hodně zestručním, velice podařenou, protože ono to bylo naprosto skvělý! Těžko se to popisuje, vemte bágl a do těch Lužickejch jeďte ... jsou nádherný, ne moc vysoký, nejvyšší kopce mají kolem 700 metrů, i když výstupy na ně jsou vzhledem k jejich často kuželovitým tvarům poměrně náročné. Je tu spousta krásných míst na celkem krátkých úsecích, divoká příroda střídá městečka a vesničky s krásnými chalupami, je tu odkud se rozhlédnout a kde se najíst a napít, není tu přelidněno, takže na šlapání se psem ideál ... na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát jsem za ty téměř 4 dny použila vodítko! 

K náměstí přicházíme přece jen trochu s napětím, jestli tam naše auta budou ještě stát, ale zbytečně. Přečkala tu úplně v pohodě a Kazíšek si jeho pohodlí náležitě užívá a brzy jde dospávat celý ten náročný dlouhý víkend ... 

My jedeme "baterky dobít" zaslouženým obědem ve cvikovském pivovaru, který můžu též jen doporučit, vaří tu výborně. No, a pak už jen rozloučení a dík našim moravským parťákům za nápad celé akce a příjemnou společnost na těch krásných celkem cca 45-ti kilometrech ... 

které už nechci šlapat jinak, než kolem 10-ti pohodových, procouraných kilometrů za den! :)

Fotky moje i Marcely z posledních kilometrů tu ... moc za ně děkujeme!