Silvestrovská Terezínka

Nemám ráda Silvestr od doby, kdy se začala prodávat "zábavná" pyrotechnika. Ve vzpomínkách mám ty tiché, kdy se házely z balkonů zapálené prskavky a volala se přání do Nového roku. Kazimu petardy a výstřely od jeho asi dvou let silně vadí, přesto je třeba ho i na Silvestra vyvenčit a unavit. Rozhodli jsme se tedy z města práskajícího výstřely a výbuchy už od rána (spíš už od Mikuláše :/) ujet do ticha našich jizerskohorských lesů.

Ráno jsme nasedli na vlak, vystoupili v Tanvaldu a pěkným stoupáním hned ze začátku jsme se vydali na zpáteční cestu po Černostudničním hřebenu. 

Pohodlným vlakem ...

Připla jsem si psisko k pasu, ať maká a unaví se a vyrazili jsme do kopce k rozhledně Terezínka. Zimní podoba známé krajiny je úplně jiná, s mnoha výhledy během roku skrytými ...

Rozhled sice nebyl kvůli počasí nic moc, ale bylo krásně nasněženo a v Jizerkách je vždycky na co se dívat. Pod rozhlednou jsme si dali první čaj a sváču a razíme dál ...

přes rozhlednu Terezínku ...

Několikerým stoupáním vyfuníme na vrchol Muchov a pak už pozvolnou cestou přes mrazivou Vrchůru míříme k Černé Studnici.

a vrchol Muchov (787 m) ...           

 sněhem ...         

na Vrchůru, kde v drsných podmínkách slabší jedinci odpadají ...         

kolem skály zvané Buchta konečně k lákavě útulné hospůdce na Černé Studnici ...

Těšíme se na plánovaný oběd, jenže stejný nápad mělo plno dalších lidí, takže se do hospůdky nevejdeme. No nic, dáme si čaj z vlastních zásob, ale je tu pěkně nevlídné počasí, nezdržíme se tedy dlouho a příjemně unavení urazíme poslední kilometry do tepla domova, kde Kazi spokojeně prochrní s nohama nahoře celý večer ...