Silvestrovský Ještěd

Přemýšlela jsem, kam letos vyrazit unavit psisko na Silvestra a napadla mě "procházka" z Ještědu zpátky k nám, s odhadem vzdálenosti jen hrubým, hodně hrubým, jak se později ukázalo :o

S nadšeným psiskem jsme vyrazili před devátou ranní vlakem do Liberce, tramvají do Horního Hanychova, k dolní stanici lanovky, kterou jsme se chtěli vyvézt na ten Ještěd. Jenže lanovka kvůli silnému větru nejezdila a tak mě čekalo přesně to, čemu jsem se chtěla vyhnout a to výstup pěšky :/ No nic, tak tedy vzhůru, se zastávkou pro psisko na umělém sněhu a pak už po sjezdovce, černé, která je ovšem plná tvrdých, ostrých výhonků trav, tak radši kvůli psím tlapkám po schůdcích na skokanský můstek ...

Výhled a pohled dolů stojí za to, ale ještě nás čeká poslední úsek pod lany k horní stanici sedačkové lanovky, než jsme konečně nahoře! A to jsem počítala s příjemnou hřebenovkou, ale teď už jen na ten Ještěd, na který dnes vyrazil zřejmě celý Liberecký kraj včetně našich německých sousedů :/ Fičí tu tak, že to bere foťák z ruky a už se nedivím, že lanovka nejezdí, takže honem dovnitř, na ten oběd ve vyhřáté restauraci s výhledem, jenže místo toho jsme se taktak vešli na gulášovku do narvaného bufetu, kde to pěkně protahovalo. Ale dobrá byla, i svařák, a hned po ní vyrážíme na tu naši zpáteční cestu, protože nás čeká překvapivých víc jak dvacet kilometrů :))

Cesta to byla v ukázkovém počasí pěkná, i když ledově vyfoukaná, s výhledem na Jizerky a Krkonoše, jen ten můj pohled pořád přitahovala spíš ta jižní strana s Mělnickem a Kokořínskem, oběma Bezdězi a Ralskem ... Lidí jsme stále potkávali dost, přesto mohl být Kazíšek hodně navolno, hospoda Pláně taktéž plná a stejně tak další hodpůdka o kus dál a vešli jsme se až do té u rozhledny Rašovka. Trochu to tu trvá, ale kam v poslední den roku pospíchat, alespoň žaludek, který si připadá jako na treku dostane hlad, čelovky jsem předvídavě přibalila a sedí se tu příjemně. Rašovku opouštíme kolem půl čtvrté a čeká nás krásný úsek přes údolí, s výhledem na pomalu se blížící západ slunce ...

Na Javorníku též plno lidí, ale už nezastavujeme a rázujeme směr Rádlo, kterým po páté večerní procházíme téměř sami, všichni už jsou v teple v rozsvícených chalupách a vypadá to moc hezky, zatímco já v temnotě lesa ve světle mojí staré čelovky bludičky došlapávám těch dnešních 24 kilometrů a dávám si novoroční předsevzetí "nevyrazit nikam až do čtvrtého ledna!" V šest jsme zpátky a když se ohlédnu na nasvícený Ještěd, připadá mi neuvěřitelné, že jsme to ušli. Město už práská petardami, ale Kazi slupne večeři a spokojeně prochrní večer ...

                         Děkujeme za všechna vánoční a novoroční přání,

     a všem přejeme do Nového roku tu správnou nájezdovou rychlost ...

                                         která nemusí být hned ta nejvyšší ... 

Fotky