Sobota s pracovním názvem "Větve a Jizera" ...

Jak jsme tak před týdnem rázovali na výletě s Přemkem, míjeli jsme čerstvě prořezanou paseku s krásnými obyčejnými a hlavně stříbrnými smrčky. A protože mi přišlo líto, že tam mají jen tak uschnout, rozhodla jsem se pro ně vrátit a pár si jich vzít na větvičky do zimních truhlíků ...

A tak jsme v tom nádherném sobotním říjnovém počasí, které nemohlo být týden předtím, že :/ vyrazili znovu směr Jizerky. Doma jsem i přes zavřená okna slyšela dupot už okšírovaného psa, který sprintoval kolem baráku, aby nepropásl odjezd. Zbarvení stromů je v tuto dobu neuvěřitelné a kdybych nedržela volant, cpala bych tu nádheru do foťáku už cestou, po stále ještě otevřené soušské silnici kolem přehrady Souš, ve které je letos tak málo vody, že z jejích okrajů jsou pláže. Zaparkovali jsme na Smědavě na rychle se plnícím parkovišti a vyrazili směr rašeliniště Černá jezírka. Podle staré mapy neznačenou, už zřejmě zarostlou zkratku jsme nenašli, ale na cestu od Pytláckých kamenů, na kterou jsme se potřebovali dostat, jsme nakonec došli krásnou kdysi dřevařskou dráhou, kterých je v Jizerkách několik a tahle nese název pytláka Hennricha ...

Pro mě jedním slovem nádhera! Podmáčený terén mi nevadí a tak jsme si s psiskem nadšeně čvachtali tímhle krásným kouskem Jizerek ...

až k té "mojí" pasece ... jo, Pepo Birrískovic, našli jsme ji a měl jsi pravdu, byla kousek před rašeliništi :)

Na pasece s vyhlídkou až na vzdálený vrchol Smrku s rozhlednou jsme nacpali ty krásné stříbrňáky do tašek, a přes rašeliniště, která jsme v takovém počasí minule a vlastně nikdy předtím neviděli, jsme se vrátili na Smědavu, přičemž s igelitkama jsme tu opravdu nikoho jiného nepotkali. A les máme za domem, takže jsme navíc nesli doslova dříví do lesa :o 

S nijak velkým úspěchem jsem se znovu pokusila spřátelit se s novou podobou chaty na Smědavě a přes pokročilou odpolední dobu jsem nás vytáhla ještě na Jizeru, když už jsme tady a v takovém počasí ...

A nádhera na vrcholu nechává bez dechu ...

... kdyby to bylo jen na mě, zůstala bych tu sedět ... na ten západ slunce ... a pak zpátky, klidně s čelovkou ... 

Tak se při zpáteční cestě s Jizerou i tou okolní nádherou loučím a ten západ slunce alespoň v duchu přesouvám do složky "nerealizované" ...

Fotky