Valečov s Padíkem
Týjo, ... Přemku!?! :)))
To takhle zase jednou Přemek kouknul do mapy a uspořádal výlet, do Českého ráje, do okolí hradu Valečov, příjemných 8,5 kilometrů ... jsme si tak jako všichni říkali. No, nakonec to byl opět jeden z těch "Na vlastní nebezpečí!"
Bessinka, rok a půl ... podobou nakonec po mamince, povahou ... těžko říct :)
Na sobotní dopolední sraz jsme to vzali ještě přes Turnov, pro Martinu s Dášou a Bésou. Holky poznaly nejspíš už auto a radostí skákaly na bránu, aniž ještě zahlédly tátu v kufru. Ten měl radost taky, akorát neví, jak přijímat Bessinky náklonost, která se musí vidět! Ta holka se k němu tak má, nejradši by se od něj nehnula, akorát je na medvěda moc hrr, ale tátovo bručení a vrčení je jí, jak to tak u dcerušek bývá, úplně jedno, až by ho nakonec i k tomu blbnutí přemluvila.
Jenže musíme vyrazit, na parkovišti kousek od hradu jsme za chviličku, a už jsou tu známí i neznámí, až z Kladna přijel Petr se Cindy a Fíbí, a s novým choďáčkářem Martinem, majitelem "Piškota", štěněte z jejich minulého vrhu, který má i neuvěřitelně pohodovou německou ovčandu, dorazili Birrískovic s Birčou a "Bakulkou", Robin s doprovodem a se smečkou, a po chvilce napětí "Zaspí-nezaspí ...?" je tu i vedoucí Přéma :)
Necháme akademickou čtvrthodinku pro případné opozdilce, psiska se mezitím vyblbnou, a když je jisté, že nikdo další už nejspíš nedorazí, vyšlápneme směrem k hradu. Ještě předtím jsou nám Přemkem nabídnuty na výběr tři trasy různých vzdáleností, od těch 8,5 až po nejdelší asi 14-ti kilometrovou. Tak nějak nevysloveně se rozhodujeme pro tu nejkratší, kterou tentokrát vítám i já, zdecimovaná tou tuhou zimou, která nás letos nešetří.
Zasněžený kamenný obr ani v zimě nespí, mají tu vánoční stromeček, voní tu kouř ze dřeva ... a na nádvoří jsou evidentně zavřená psiska, tak jen projdeme bokem, kolem valečovských skalních světniček ...
a zatím ještě svěže v řadě za sebou šlapeme sněhem po červené turistické, přes rozcestí Skalka, kudy chodíváme známé výlety na Drábské světničky. Nevím, zda to bylo v plánu či ne, ale dojdeme nakonec až na ně, a musím říct, že tímhle směrem, je tahle červená pro pár výživných stoupání pěkně náročná!
Funíme a potíme se v mokrém sněhu, kterého je tu i na Český ráj nezvykle dost. V jednom místě se psisko rozhodne si dnešní výlet echt užít a vydá se po stopě sněhem do prudkého skalního srázu, ze kterého se vrátí pěkně schvácený. Ech jo, pse, máš to zapotřebí ...? Nojo, já vím, že jo, a pomalu se dostáváme do fáze, kdy budu muset jeho síly rozložit za něj, a místo lítání se smečkou na parkovišti a často i během cesty bude na vodítku ...
Stoupákem ke Klamorně ...
v mlze bez výhledů ...
dojdeme k "Drábkám" ...
a zážitkovým někdo sestupem po schodech, někdo sjetím srázu ...
jsme na "nádvoří" ...
Dáme pauzu na jídlo, já na jediný rohlík, který jsem dnes kromě banánu zabalila, protože "stejně to vždycky přitáhnu zpátky", o který se navíc napůl rozdělím s psiskem, týrajícím mě svým neodolatelným pohledem, a při pohledu na rozcestník začínáme hodnotit dnešní situaci. Což je jednoduché, protože po modré, civilizací a silnicemi, se nám nechce, takže nezbývá, než dál po červené ...
Ale stejně je tu v těch skalách i v zimě hezky, naopak ve sněhu vynikají možná víc než v zeleni ...
a i Studený průchod je tím sněhem světlejší než jindy ...
Míříme pomalu ke Krásné vyhlídce, a přestože tuším, že bude zavřená, představuji si při tom šlapání, co bych si tak dala k jídlu! Hospoda je mimo sezónu opravdu zavřená, což naše dnešní vyhlídky zrovna nezlepšuje :o Z tohoto místa je možné dojít pohodlně po silnici opět na Skalku, nakonec se ale především kvůli psiskům (co bychom pro ně neudělali, že?!) rozhodujeme pokračovat dál známou cestou po modré, sněhem a ve skalách ...
Už poněkud méně svěže došlapeme na rozcestí Hrázka, ze kterého si můžeme vybrat,
zda 
nebo 
Vzhledem k tomu, že jsme již na 7-mém kilometru dnešního 8,5 kilometrového výletu, rozhodujeme se samozřejmě pro modrou, "jen" 6,5 kilometrovou trasu. Po 2,5 kilometrech jsme na rozcestí Černá louže, u studánky, která je dnes jedinou možností pro napojení psů, a až teď při pohledu do mapy vidím, že z Hrázky bychom to sem po té žluté měli pouhý kilometr :o Cestou, která už se zdá nekonečná, s vděčností sním poslední jídlo, müsli tyčku, kterou jsem ráno pohrdlivě hodila do baťohu, a zmordovaní se dotáhneme opět na Skalku, ze které už ten 1,5 kilometr na hrad "docela" ubíhá.
Pod hradem uděláme tu společnou fotku ...
a ve tři odpoledne jsme nakonec po těch přece jen, no vida!, 14-ti kilometrech zpátky na parkovišti! No výživné to bylo, a už se všichni těšíme na příště :o
Vytvořeno službou Webnode