Víkend s choďáčky v Krkonoších

Tak už bych konečně měla napsat něco o tom Jablonečku, který byl příjemně relaxační, hlavu-čistící a pohodový ...

Kazíšek se tak těšil, že říct mu "nikam nejedeme" by snad ani nešlo?! Přesto na to bylo tak trochu zaděláno, když jsem téměř týden před akcí přijela odpoledne z práce a on mi přišel naproti těžce kulhající na přední nohu ... týjo, psisko, vždyť máme za týden odjet?! Vzhledem k tomu, že ještě ráno mu nic nebylo, můžu jenom hádat, že si chtěl přes den udělat pohodlí, a špatně vyskočil či seskočil z naší staré, rozviklané dřevěné lavice. Dala jsem tomu čas a naštěstí to za ten týden rozchodil, ale ... prostě s dětmi a se zvířaty se člověk nenudí!

Páteční večer jsme přijeli tradičně do kempu Zátiší, hned u vjezdu známé tváře, a sotva jsem zaparkovala auto k chatce a vypustila chlupáče mezi choďáčky, už mám v ruce od Sylvy kelímek a v něm od Marcelky griotku, ahóój, ahóóój, no hezké přivítání! :) Chviličku popovídáme, ani nevybaluji, psisko vyvenčené a nakrmené nechávám odpočívat v chatce, a jdu do hospůdky, kterou si zabereme celou pro nás, motorkáři musí zůstat venku :o Povídáme si s Dědkovic, které jsme dlouho neviděli a je jich tu zase minimálně půlka klanu, s Liborem, s Vaškem, pro kterého holky připravily překvapení k jeho neuvěřitelným kulatinám, ke kterým mu popřejeme a pomůžeme mu s tím krásným a stejně výborným dortem!

          Všechno nejlepší! :)

Sobotní ráno ... počasí těžko odhadnout, ale na to, jak deštivou předpovědí nás meteorologové strašili, máme na výlet s chlupáči ideálně!

Bártík a Kazi čekají ...

na odjezd v 9:45 do Rokytnice, kde se k nám na parkovišti přidává Jana a Arria Vigilo, a také nás dohání Martina s Dášou a Bessinkou ...

"Peloton" nám frnknul hned na okraji Rokytnice, silničkou kolem posledních chat a chalup tak procházíme už sami, za námi jde už jen Jida s dcerkou a Věrka s minimálně 15-ti kilovou zátěží krosny s Adélkou ...

"Rodinka" - táta Kazan, dcerka Bessy a máma Estel (Dáša)

Kazíška beru na první kilometr na vodítko, aby se nevyšťavil pobíháním mezi hlavní skupinou a námi vzadu, Dášu po štěňatech pustí Martina navolno, aby si tempo určovala sama, povídáme si a já se rozhlížím, protože tuhle cestu na Dvoračky podél Huťského potoka, kterou nám naplánoval Jeník, vůbec neznám ...

a tak mě hodně překvapí třeba Huťský vodopád ... ale taky jakej je to krpál, jo, na Dvoračky ten nejstrmější! :)

Ale vyfuněli jsme, my i psiska, ze Sedla pod Dvoračkami už se jde lépe a jsou tu první bližší výhledy na hřebeny, jen dneska zahalené v mlze ...

A jsme na Dvoračkách ...

usadíme se v salonku, který nám vyhradili, a dáváme si zasloužený oběd, na který jsem se těšila. Dávám si vývar s tou jejich výbornou obří houskou, smažáka a navrch dortík s ovocem, který se na mě významně díval už z vitríny u dveří, a který mi všichni závidí :) 

Rozhodla jsem se radši nacpat, protože ač jsem pro nás počítala s kratší trasou, přidáme se nakonec na delší, vzhledem k mlhavému počasí na hřebenech operativně upravené trase, kterou, doufám, psisko zvládne.

A tak znovu, jako před dvěma roky, šlapeme nádhernou zelenou turistickou pod Kotlem a Kotelními jámami ...

dokonce i to slunce nám vysvitne na tu neskutečnou zeleň tady ...

studánka na Kotelském potoce

Škoda, že nás cesta stočí tolik do údolí, protože dojdeme za Horní Mísečky, odkud začínáme zase stoupat po silnici ...

a pak též po známé žluté směr Zlaté návrší ...

Stoupání je celkem mírné, přesto se mi tu psisko hodně zpomalí, až jsme jako dvě tečky vzadu, a já myslím na to, jak se celých 10 let při výletech vracel on za mnou a teď to pro něj dělám já ...

A tak pomaličku jdeme, já se ohlížím na výhled do kraje, který nám začíná pomalu mizet v mlze do které se na Zlatém návrší vnoříme ...

drobně tu prší a pěkně fičí, že jít někam dál, bylo by to na rukavice a čepici, takže je rozhodnuto, vracíme se na Dvoračky ...

přes Harrachovy kameny a Růženčinu zahrádku, kde to přestává foukat, nicméně mlží až na Dvoračky, kam zapadneme do hospody na druhé kolo, já tentokrát na čaj a palačinku se zmrzlinou.   

Po příjemné pauze scházíme v drobném deštíku známou "zimní cestou" zpátky do Rokytnice ...

přes Ručičky ...

a já už od Zlatého návrší čekám, jak mě psisko předběhne a jak to z kopce povalí, jenže jde pomalinku i směrem dolů, z čehož usuzuji, že ho něco bolí, buď noha na kterou kulhal nebo něco jiného, což se časem uvidí ...  

V rovných šest večer jsme na parkovišti, rozloučíme se s Martinou a s Janou s Arri, kterým děkujeme za příjemné povídání a psí společnost, a vracíme se do ztichlého kempu. Užiju si horkou sprchu, Kazíška nechám po zasloužené večeři chrnět v chatce, jdu si sednout k ostatním na terasu, ze které se po večeři přesuneme z deštivého počasí do hospůdky a zase povídáme do pozdních hodin.

Nedělní ráno ... 

slunečné a azurové ...

váhala jsem, jestli vyrazit i na ten dnešní výlet, když se psisku nešlo den předtím nejlíp, ale byla jsem ujištěna o nenáročnosti trasy a po odpočinku se zdá v pohodě, tak v klidu zabalíme a na desátou vyrážíme v koloně až na samý vršek Pasek nad Jizerou, kterému se říká Bosna, a kde to dobře známe z Pojizeřím za sluncem v roce 2011, které mi připadá už jako historie ...

Tady je tak krásně!

 ... říkám si několikrát cestou k cíli dnešního závěrečného výletu, kterým je chata Hvězda pod rozhlednou Štěpánka. Mám radost, že psisko dnes zvládá a drží krok s ostatními, až ho raději zarazím, když se by se i velice rád přidal k honičce choďáckých mlaďochů, protože vím, jak by pak sotva funěl. 

Před jedenáctou jsme u chaty, usadíme se na terase, zatímco většina se jde podívat na rozhlednu. Já si to nechávám třeba na jindy, nechám psisko odpočívat, i když je to jen pár kroků, a čekáme, až se rozběhne kuchyně po včerejší svatbě, kterou tu měli.

Jídlo bylo výborné a po asi dvou hodinách, které jsme tu příjemně strávili...

se zvedáme a krásnou lesní cestou ...

s výhledy na Krkonoše ...

šlapeme společně poslední kilometry letošního setkání ...

Vydařeného řekla bych, a tak díky Marcelce za Kazíškovu povedenou fotku ...

všem za fajn společnost, a třeba zase někdy ahoj!

Fotky moje, Marcelky, Dědka ...