Výlet s CHP - Jabkenice, Svatojiřský les

Konečně první slunečné dny po týdnech chladna a dešťů, volná sobota, místo srazu celkem blízko, tak to bych mohla zase jednou vyrazit s Kazim na choďácký výlet. Sami dva, takže doufám, že trefím :o

Cesta už snad nemůže být jednodušší a jasnější, s vytištěnou mapkou, Pepovým popisem cesty a atlasem na sedačce spolujezdce vyrážím v sobotu po deváté ráno s natěšeným psem směr Ml. Boleslav, navigaci v "jasných" případech odmítám. Kazi nastupuje do auta, jenže mozek už má v kufru a nohy ještě na zemi, namele si tedy tak, že ho radši nechám vystoupit, abych viděla, že si je nezpřerážel - podle popisu choďák není zbrklý, nevím, za sedm let s ním jsem si na tohle udělala vlastní názor :o Má štěstí, nepodařilo se mi upravit kufr pro klec, takže se může navolno kochat jízdou, tak jak to má rád.

Za Boleslaví míjím sjezd na Nymburk a sjíždím až na výjezdu Luštěnice, Brodce (že to Pepa píše z pohledu Pražáka mi dojde až později :o). Hned na první křižovatce jedu na Brodce místo na Luštěnice, ihned se tedy obracím a jedu teď už snad správně. Hlavní křižovatka v Luštěnicích, nějak nevidím názvy vesnic které hledám a bůhví proč odbočuji doleva místo doprava. Mastím po celkem rušné silnici, čas běží a žádná z vesnic, kterými bych měla projíždět v dohledu, sakra, jedu určitě špatně! Na poslední chvíli zahlédnu odbočku na Jabkenice, švihnu to tedy doprava a oddechnu si. Je za 5 minut 10, nestihnu to a utečou mi. Vesnice Voděrady, cože, jaký Voděrady??? Tam jsem vůbec neměla bejt! Pohled do mapy mě ale uklidní, do Jabkenic tudy dojedu nakonec taky, ale už sahám po mobilu, aby na mě Pepa počkal. Cesta je naštěstí krátká a snad přesně v 10 jsem konečně na místě srazu. Kazi kňučí už od sjezdu z dálnice a jakmile zahlédne auta, lidičky a psí ocasy, ječí div neohluchnu :)

Je nádherné modré, slunečné podzimní dopoledne, je tu spousta lidí z party Chodských víkendů a několik dalších choďáčkářů, tak si po náročném začátku vydechnu a těším se spolu s psiskem rotujícím po parkovišti. Vyrážíme kolem pomníku Bedřicha Smetany, přes vesnici do zdejších lesů. Znám to tady z mnoha našich Dogtrekkingových hrátek jarním Polabím a po náročném treku minulou sobotu si tyhle měkoučké, rovinaté cesty užívám. Celkem svižným tempem a za příjemného povídání dojdeme k jednomu z mnoha místních rybníků, u kterého je teprv krásně! Psiska letí do vody a pak jdou loudit svačiny, které všichni vytáhneme. Je tu krásně, ticho a klid časného podzimu, sluníčko se odráží od hladiny a opírá se do trávy na břehu, no vydržela bych tu dlouho ...

Jdeme dál, u cesty jsou krásné houby, ale tentokrát si je domů nesou ostatní, mě se ani sbírat nechce a užívám si vydařený výlet. Kolem dalšího rybníku, pěknými cestami - lesy jsou teď podstatně veselejší než když tu chodíme brzy zjara, dojdeme kolem půl druhé odpoledne zpět do Jabkenic. Rozloučíme se a nasedám do auta za účelem zpáteční cesty, kterou už zvládnu bez bloudění. Jeden úsek už jedu dnes podruhé, stejným směrem jako cestou sem, při které bych měla jet logicky v protisměru - no, při mých orientačních schopnostech je i tohle možné :o

Pár mých fotek, nějak jsem nestíhala fotit, tak jsem to tentokrát nechala na ostatních. Super fotky a video z pohodového výletu tady!