Zážitky dogtrekařů jsem s oblibou četla už když byl Kazik ještě štěně. Vlastně jsem si ho k podobnému účelu pořídila, k procházkám za každého počasí, hlavně za takového, ve kterém bych nikoho z rodiny k procházce nepřemluvila :)))
V našem okolí se žádné dogtreky bohužel nepořádaly, ale shodou okolností se na jaře 2009 konaly v Nymburce první Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím. Náš první trek a nadšení. Kazik tahá dobře a rád, před startem šílí, vyrazí, opře se do postroje, stočí ouška do typické choďácké polohy a táhne, za jakéhokoli počasí, kamkoli ...
Od té doby chodíme dogtreky rozumné délky, naše maximum jsou midy kolem 40-ti km.
V září 2012 jsme konečně zkusili náš první longový trek na 90km. Byl to zážitek nezapomenutelný , bohužel pro moje kolena opravdu extrémní, takže na další takto dlouhou trať už se pravděpodobně nevydáme. Tímto výkonem jsme se dokonce zařadili na listinu seriálu Mistrovství České republiky v dogtrekkingu 2012 - neočekávané a milé :)))
Jizerskohorský dogtrekking 2012 a Kaziho šílený předstartovní výraz ...
Od dogtrekkingové akce Bludná Psice na Jizerkách 2013 jsem přestala dělit dogtreky na těžké a "nejtěžší jaký jsme zatím šli". Každý trek je jiný a každý je těžký jiným způsobem. Přesto se vždycky "oklepeme" a na tyhle úžasné akce znovu vyrážíme ...
V horku ... vodou ... sněhem ... protože to stojí za to!
Vytvořeno službou Webnode